EMFYZEMATÓZNÍ BULY

Jak rychle postupuje

Rozedma může být částečně způsobena geneticky, asi nejznámější geneticky danou poruchou zvyšující riziko rozedmy je takzvaný deficit alfa-1-antitrypsinu. K poškozování plicních sklípků dochází i při vdechování škodlivin, zejména v cigaretovém kouři, a jistá přirozená degenerace přepážek a plicních sklípků probíhá s rostoucím věkem.

Dušnost je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším příznakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je takzvaný kuřácký kašel, spojený zvláště po ránu s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a také vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že se příznaky velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy, čímž dochází k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.

Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne takzvaný pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drénu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.

Zdroj: článek Rozedma plic

Co je to rozedma plic

Rozedma plic je chronické plicní onemocnění, které vede k narušení plicních funkcí a může nemocného omezit na kvalitě života, případně jej ohrozit dalšími komplikacemi. Podstatou chorobného stavu je destrukce přepážek mezi plicními sklípky. Člověk následně ztrácí schopnost vydechovat vzduch z plic a ten pak začne být zadržován v plicních sklípcích. Kromě toho je snížena plocha, na které může docházet k výměně dýchacích plynů mezi plicní tkání a krví.

Wikipedie uvádí, že plicní emfyzém (neboli rozedma plic, latinsky Emphysema pulmonum) znamená trvalé abnormální rozšíření dýchacích cest distálně od terminálních bronchiolů. Toto onemocnění je charakterizováno úbytkem plicní tkáně.

Emfyzém je klasifikován podle toho, jakou část dýchacích cest postihuje. Rozeznávají se čtyři typy a stadia emfyzému:

• Centroacinózní emfyzém: Postihuje centrální úsek respiračního bronchiolu, plicní sklípky zůstávají nepostiženy. Tento typ emfyzému je charakteristicky spjatý s kouřením. Často bývá spojený s chronickou bronchitidou a spolu se nazývají chronická obstrukční plicní nemoc.
• Panacinární emfyzém: Postihuje jak bronchiolus, tak plicní sklípky. Typicky se vyskytuje u pacientů, kterým chybí enzym alfa-1-antitrypsin.
• Distální acinární emfyzém: Postihuje převážně plicní sklípky. Může zasahovat až pod poplicnici jako emfyzematózní bula (vzduchový puchýř), jejímž prasknutím vznikne spontánní pneumotorax.
• Nepravidelný emfyzém: Je asociován s jizvením, kdy jizva retrahuje (vtahuje) okolní plicní tkáň. Plíce jsou postiženy nepravidelně.

Zdroj: článek Rozedma plic

Příčiny impetiga

Impetigo je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Bakterie zodpovědné za toto onemocnění jsou některé druhy stafylokoků a streptokoků. Jde tedy o mikroorganismy, které se běžně vyskytují na povrchu lidského těla. Proto se také snadno dostávají přes poškozenou kůži do organismu. Méně často se impetigo vyskytuje na kůži, která je zdravá a nepoškozená.

Impetigo je onemocnění, které nejčastěji postihuje děti, jelikož dětské kolektivy poskytují ideální podmínky pro šíření těchto bakterií. K tomu dochází prostřednictvím tekutiny pocházející z puchýřů. Vzhledem k častému vzájemnému kontaktu mezi dětmi může přenos nemoci probíhat poměrně velkou rychlostí. Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat hygienické podmínky a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či hygienické potřeby. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při nichž může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože bakteriím se lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.

Rizikovou skupinou, u níž se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři či pacienti se zhoubným onemocněním.

Jak se projevuje impetigo u dětí můžete vidět na těchto fotografiích.

Impetigo napadá kůži, která byla již předem poškozena, ať už jiným kožním onemocněním, například ekzémem, nebo mechanicky odřeninami, popáleninami či pokousáním zvířetem, případně hmyzem. Často také dochází k takzvané impetiginizaci, což je jednoduše řečeno zanesení bakterií, které impetigo způsobují, do hlubších vrstev kůže při jiném kožním onemocnění.

Impetigo se dělí na dva základní typy, a to na impetigo bulózní a impetigo nebulózní.

Bulózní impetigo je typicky lokalizováno na trupu a dolních končetinách. Jak vyplývá již z názvu, tento typ impetiga je tvořen takzvanými bulami. Buly jsou puchýře větší než pět milimetrů a jsou vyplněné čirou tekutinou.

Nebulózní impetigo je charakteristické tvorbou velmi drobných puchýřků, které připomínají akné a často ani nejsou zaznamenány. Tyto puchýřky brzy praskají a jejich povrch je pokryt žlutohnědou krustou neboli strupem. Častou lokalizací nebulózního impetiga je obličej.

Tyto dvě formy impetiga jsou většinou nebolestivé, může se však objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření místních mízní

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Impetigo u dětí