Téma: 

slepota


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SLEPOTA

Co je to slepota

Slepota, latinsky Caecitas, je definována jako prominentní forma zrakového postižení se zcela chybějící, nebo jen velmi nízkou schopností vizuálního vnímání jednoho nebo obou očí. Slepota může být vrozená nebo získaná. Vyhlídky na zlepšení nebo vyléčení nevidomých závisí na počátku nemoci a jejich příčinách. V zemích třetího světa pak úspěšnost ovlivňuje zejména přístup k odpovídajícímu ošetření. Existuje celá řada onemocnění způsobujících slepotu, pro které neexistuje žádný účinný terapeutický přístup, a proto jsou považovány za nevyléčitelné. Když slepota postihuje obě oči, tak jde o vážný handicap, a právní řád umožňuje, aby nevidomí lidé dostávali sociální výpomoc.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: oční choroby u lidí - odchlípení sklivce

Dobrý den,

už asi rok mám odchlípení sklivce. Prý je to věkem, ale večer před tím, než jsem ráno viděla na pravém oku jakoby černé vlasy a skvrnku, jsem se do oka šťouchla.
Lékaři, dva na sobě nezávislí očaři, mi ale řekli, že je to věkem /63 let/ a že se s tím v podstatě nedá nic dělat. Nemám tahat těžké věci, aby nedošlo následně k odchlípení rohovky. To by pak hrozila slepota.
Operaci sklivce mi oční lékaři nedoporučovali, že by mohlo dojít k většímu narušení této křehké blanky. Když večer, ve tmě, zavřu oči, vidím periferně jakoby záblesky. Onu tečku - jakoby mušku už vnímám jen občas, ale je na oku stále. Někdy se to trochu zhorší, obzvláště při studeném, větrném počasí a námaze. Jde o zvyk, zpočátku mě to nervovalo, teď, i když je vada stejná, ji někdy ani nevnímám.
Musím dát pozor, pokud bych opět měla v zorném poli znovu jakoby černé čmouhy a skvrnku větší, jít okamžitě na oční, aby náhodou nešlo o odchlípení rohovky, protože to je pak průšvih, který, pokud se neřeší ihned operativně, vede ke slepotě.
Uklidnil mě můj soused, který má tuto "mušku", ve svám zorném poli, od svých 30 let. Teď mu je asi 70 a tato vada se mu za ta léta nezhoršila.

Zdroj: diskuze Oční choroby u lidí - odchlípení sklivce
Odesláno: 14.11.2017 uživatelem Dana
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

SLEPOTA

Příčiny

V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.

  • vrozená slepota
    • chybí prvky vizuálního orgánu;
    • chybí spojení mezi okem a mozkem;
  • rané dětství vývojová slepota
    • nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
    • juvenilní glaukom;
  • genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
  • získané slepota
    • věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
    • neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
    • diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
    • akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
    • odchlípení sítnice;
    • důsledek mrtvice;
    • embolie nebo trombóza cév;
    • zranění;
    • infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
    • nádory, například uveální melanom
    • nemoci sklivce

Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

SLEPOTA

Léčba slepoty

Léčba slepoty přestává být fantastickou vizí. Poraněné oči může zahojit transplantovaná tkáň. Na prvních pacientech už lékaři vyzkoušeli i náhradu poškozených očních buněk jinými buňkami, namnoženými v laboratořích. Díky genetice je možné vyměnit i části DNA, kvůli kterým odumírají buňky sítnice. A slepé oči by mohly v budoucnu být nahrazeny i kamerami anebo mikročipy.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

PAPILEDÉM

Léčba

Pokud není odstraněna příčina, edém progreduje, přibývá hemoragií a v konečném stadiu nastává těžké poškození zraku, hrozí slepota. Prvotní je odstranění příčiny vzniku papiledému.

Zdroj: Papiledém
Zveřejněno: 23.8.2016

TOXOPLAZMÓZA

Příznaky a projevy

Vrozená forma: vývojové vady, psychické a fyzické poškození, poškození zraku až slepota.

Získaná forma: horečka, rozmazané vidění, zduření mízních uzlin, bolesti svalstva, únava, zvětšení sleziny, poruchy spánku, emoční labilita.

Zdroj: Toxoplazmóza
Zveřejněno: 22.2.2016

UCPANÁ KRKAVICE

Příznaky ucpané krkavice

Ucpaná krční tepna se projevuje ochrnutím či brněním poloviny těla, poruchami řeči či náhle vzniklou poruchou zraku (dočasná slepota). Navíc zúžení krční tepny nemocného ohrožuje oddrolením části plátu (který zúžení způsobuje) a jeho „vmetením“ (embolií) do mozku, čímž může vzniknout rovněž mozková mrtvice.

Zdroj: Ucpaná krkavice
Zveřejněno: 14.5.2016

SLEPOTA

Příčiny slepoty podle věku

  • U lidí až do 39. roku života je hlavní příčina slepoty oční atrofie.
  • Ve věkové skupině od 40. do 79. roku života, je nejčastější příčina diabetická retinopatie.
  • Ve věku 80 let je to věkem podmíněná makulární degenerace následovaná glaukomem. K nejvyššímu počtu vzniku slepoty (až u 48% ze všech slepých) dochází u lidí ve věku od 80 s věkem související makulární degenerací.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

SLEPOTA

Kmenové buňky nahradí neprůhlednou rohovku.

Zničená oční tkáň rovná se slepota. Obnovení vidění je splněný sen pacientů po celém světě. Nahradit poraněný povrch oka transplantovanou zdravou tkání není pro současnou medicínu nic neobvyklého. Nejvíce transplantací se provádí právě v oblasti očí. A jen v Česku pomáhají znovu úplně nebo alespoň lépe vidět 700 pacientům ročně. Nová tkáň se uchytí jenom v případě, že na okraji rohovky zůstaly zachovány kmenové buňky. Právě díky nim se transplantovaná část rohovky dobře zahojí. Při větších poranění, když byly zničené kmenové buňky celé rohovky, byla dříve operace neúspěšná. Dnes už umí lékaři přenést i kmenové buňky a nahradit tak rohovku kompletně celou.
Každá transplantace, hlavně z jiného těla, má svá rizika a následovat ji mohou velké potíže. Proto lékaři přišli s nápadem, že výhodnější a šetrnější bude, když přenesou jen kmenové buňky namnožené v laboratoři. Stačí jich málo a dokonce ani nemusejí být z oka.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

FLEGMÓNA

Flegmóna očnice

Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.

Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna očnice.

Zdroj: Flegmóna
Zveřejněno: 12.1.2015

SYFILIS

Léčba syfilisu

V současné době je lues (syfilis) léčena na dermatovenerologickém oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie se využívá tetracyklin. Pacienti léčení na syfilidu by se měli zdržet pohlavního styku. Jejich sexuální partneři by měli být testováni, a pokud je to nutné, tak i léčeni. Délka léčby se liší podle délky trvání choroby. Antibiotika se obvykle užívají po dobu dvou až tří týdnů. Současně s nemocným musí být vyšetřeni a přeléčeni i všichni jeho sexuální partneři. Léčbu vždy předepisuje a řídí pouze lékař. Pokud není syfilis léčena, může způsobit vážné a trvalé problémy, jako je demence, slepota nebo smrt.

Zdroj: Syfilis
Zveřejněno: 19.7.2015

DIABETES MELLITUS

Komplikace

Cukrovku může provázet řada komplikací jako slepota, selhání ledvin, zvýšené riziko srdečních příhod a bolestivé poškození periferních nervů. V současné době je léčba zaměřena převážně na kontrolu hladiny cukru v krvi (glykemie).

Oxidativní stres je rovněž jednou z hlavních příčin komplikací způsobených diabetem. Diabetici mají v těle přemíru volných radikálů, které poškozují arterie od očí až po srdce. Je důležité, aby pochopili potřebu antioxidační léčby k redukci oxidativního stresu a snížili riziko diabetických komplikací. Kromě oxidativního stresu je i glykace jednou z příčin komplikací. Naneštěstí se v současné době léčba zaměřuje na měření hladiny krevního cukru (glykemie). Ke glykaci dochází, když glukóza reaguje s proteinem. Výsledkem jsou konečné produkty pokročilé glykace. Jedním z nich je mezi diabetiky dobře známý glykovaný hemoglobin (HbA1c), jenž je vytvořen vazbou molekul glukózy na krevní barvivo hemoglobin v krvi. Měření HbA1c ukáže dlouhodobý obraz hladiny glukózy v krvi. Tímto testem lze odhadnout její průměrnou hladinu během posledních 2–4 měsíců.

Zdroj: Diabetes mellitus
Zveřejněno: 13.5.2014

SLEPOTA

Mikročipy nahradí sítnici nebo i celé oko.

Cesta, jak vrátit lidem zrak, ale nevede jen přes buňky nebo geny. Pacientům může pomoci i elektronika. Podobně jako dokáže sluch obnovit dnes už běžně dostupný kochleární implantát, tak centra v Německu a ve Spojených státech pracují na výzkumech mikročipů napojených na zrakový nerv. Mikročipy se používají ve chvíli, kdy je porušena sítnice, kdy se obraz nemůže na sítnici obvykle vytvářet. Takže je buď možné dát čip dopředu do sklivce těsně před zrakový nerv, nebo je možné implantovat mikročip přímo pod sítnici. Výzkum jde ale ještě dále a vědci nyní přemýšlejí ještě nad jedním radikálním způsobem léčby slepoty a to vytvořit přímo v laboratoři pro pacienta oko nové. Zatím je to ale stále sci-fi a výhled do budoucnosti 100 až 200 let vzdálené. I když mnohé dnešní oční výkony byly ještě v nedávné minulosti také nemyslitelné, a dnes je realita jiná. Například u genové a buněčné léčby, jejíž první úspěchy lidem s nemocnýma očima vracejí zrak.

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

ASTAXANTIN UMOŽNÍ DLOUHÝ A ZDRAVÝ ŽIVOT

Astaxantin a diabetes

Pokud trpíte nějakou chronickou nemocí, nebo užíváte léky na lékařský předpis, musíte se předtím, než začnete užívat nějaký výživový doplněk, poradit se svým lékařem. Cukrovka je zdravotní stav vyznačující se abnormálně vysokými koncentracemi glukózy (cukru) v krvi. Všechna sladká nebo škrobová jídla se po požití mění na glukózu. Organismus využívá glukózu na tvorbu energie. Za normálních okolností jsou hladiny glukózy v krvi kontrolovány inzulínem. Inzulín je hormon a je tvořen beta-buňkami slinivky břišní. Když se zvýší množství glukózy v krvi, například po jídle, inzulín normalizuje hladiny glukózy. Bohužel u lidí s cukrovkou se zvýšené hladiny glukózy nedají normalizovat. To způsobuje abnormálně vysoké hladiny krevní glukózy - hyperglykémie. Studie naznačily, že reaktivní druhy kyslíku (reactive oxygen species - ROS) vyvolané hyperglykémií přispívají k rozvinutí cukrovky a jejích dalších komplikací, jako jsou slepota, selhání ledvin anebo i amputace končetin. Pankreatické buňky jsou zvláště zranitelné těmito reaktivními druhy kyslíku. Astaxantin chrání buňky slinivky před oxidativním poškozením. Studie ukazují, že astaxanthin zpomaluje progres cukrovky zpomalením toxicity glukózy a poškození ledvin.
 

Zdroj: Astaxantin umožní dlouhý a zdravý život
Zveřejněno: 16.9.2012

SLEPOTA

Stupně slepoty

Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).

Charakteristika a definice

Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.

1. Střední slabozrakost

  • zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)

2. Silná slabozrakost

  • zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)

3. Těžce slabý zrak

  • zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
  • koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů

4. Praktická nevidomost

  • zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena

5. Úplná nevidomost

  • ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí

Zdroj: Slepota
Zveřejněno: 26.6.2017

PARAZITÉ V LIDSKÉM TĚLE

Škrkavka kočičí a psí – TOXOCARA CANIS a CATI

Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm

Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.

Zdroj: Parazité v lidském těle
Zveřejněno: 22.11.2015

KOLÍSAVÝ KREVNÍ TLAK

Kolísavý vysoký tlak

U kolísavého tlaku se u nemocných setkáváme jednou s tlakem 110/60 a jindy zase 140/90. Hodnoty jsou velice individuální a často se stává, že jsou pokaždé jiné. Kolísavý krevní tlak není nikterak ojedinělý, bohužel trápí celkem vysoké procento lidí.

Kolísavý vysoký krevní tlak představuje sílu, kterou krev klade na stěny krevních cév při svém průtoku. Pokud jsou cévy nějakým způsobem zúžené nebo méně poddajné, krevní tlak se zvyšuje tak, aby mohla být krev dopravena do všech orgánů jako za normálních okolností. S rostoucí délkou trvání onemocnění dochází ke změnám na všech orgánech, především na srdci, mozku či ledvinách. Kolísavý vysoký krevní tlak poškozuje menší cévy, což v konečném důsledku vede k infarktu či mrtvici. Přestože je kolísavý vysoký krevní tlak nebezpečný, vzniká nepozorovaně a především bezbolestně. Proto mnoho lidí neví, že tímto onemocněním vůbec trpí. Většina lidí po mnoho let nevykazuje žádné těžkosti. Pokud se klinické příznaky projeví, jedná se spíše o necharakteristické projevy, například bolesti hlavy, krvácení z nosu, neklid, únava, závratě, bušení srdce, pocit tlaku na spáncích nebo šum v uších. Mohou se objevit i poruchy spánku.

Pokud se kolísavý vysoký krevní tlak neléčí, postupem času se vyvíjejí různé orgánové změny. Příznakem bývá dušnost, bolesti na hrudi, poruchy vidění, citlivosti či překrvení mozku. Kolísavý vysoký krevní tlak poškozuje cévy, což může vést ke krvácení do mozku, cévní mozkové příhodě, ischemické chorobě srdeční nebo infarktu myokardu. Při poškození cév v oku může vzniknout porucha vidění až slepota a při postižení cév v ledvinách dochází k ledvinnému selhání. Kolísavý vysoký krevní tlak může způsobit srdeční selhání.

Zdroj: Kolísavý krevní tlak
Zveřejněno: 26.2.2016

NEMOCI MOZKU

Zánět mozkových blan

Náš mozek a mícha jsou obaleny třemi vrstvami. Tyto vrstvy spolu s mozkomíšním mokem, který vyplňuje prostor mezi těmito obaly, ochraňuje mozek a míchu před otřesy a dalšími venkovními vlivy. Nejvnitřnější obal, který těsně naléhá na mozek a míchu, se nazývá měkká plena mozková. A právě tato vrstva bývá poškozena při onemocnění meningitidou. U člověka nakaženého meningitidou dochází ke zduření měkké pleny mozkové, což snižuje přívod cukru a kyslíku do mozku. Meningitida neboli zánět mozkových blan je velmi vážná infekční nemoc, která může způsobit řadu trvalých následků (slepota, hluchota či epilepsie) a končit dokonce úmrtím. V dnešní době se můžeme nechat očkovat vakcínami proti meningitidě typu A a C, které nás spolehlivě ochrání. Účinná vakcína proti meningitidě typu B však nebyla dosud vyvinuta.

Léčba

Je nutné, aby léčba meningitidy byla zahájena co nejdříve od jejího propuknutí. Včasné vyhledání lékaře totiž může výrazně vylepšit prognózu nemocného a zachránit mu život. Standardním vyšetřením pro potvrzení meningitidy je zkouška volnosti pohyblivosti šíje nemocného a lumbální punkce. Lumbální punkcí lékař odebere mozkomíšní mok z oblasti kolem čtvrtého a pátého obratle. Pokud je mok čirý, je pacient pravděpodobně zdravý. Pokud je ovšem odebraný mozkomíšní mok zkalený, trpí zřejmě pacient hnisavou meningitidou. Pro úplnost vyšetření je vzorek odeslán do laboratorního ústavu. Ihned po určení diagnózy je třeba začít s léčbou. U této nemoci platí, že i minuta času může zachránit lidský život. Protože je pacient při onemocnění meningitidou ohrožen hlavně z důvodu otoku mozku, dostane léky proti otokům. Dalším důležitým léčivem jsou antibiotika, která zabíjí velké spektrum bakterií a mají schopnost dobře proniknout až do mozku. Antibiotika se mohou podávat orálně nebo do žíly.

Zdroj: Nemoci mozku
Zveřejněno: 8.1.2014

DĚTSKÉ PUPÍNKY

Meningitida

Meningitida je infekční onemocnění postihující blány pokrývající mozek a míchu, takzvané meningy. Meningitidu mohou způsobit viry či bakterie.

Příznaky

Meningitida může následovat po zánětu horních dýchacích cest, po chřipce, krční infekci nebo jiné nemoci, která snižuje odolnost dítěte vůči onemocnění. Infekce se dostane do meningů krevním tokem nebo méně častěji zraněním na hlavě. Příznaky zahrnují podrážděnost, teplotu, žaludeční nevolnost, zvracení, silnou bolest hlavy, ztuhlý krk, bolesti v zádech a v ramenou, citlivost na světlo a někdy také červenou nebo fialovou kožní vyrážku. U kojenců se nemoc projevuje kvílivým pláčem, nechutenstvím, dítě je obtížné uklidnit nebo probudit. Starší děti trpí ospalostí, dezorientací nebo se projevují bojovně.

Virová meningitida má obvykle mírný průběh a trvá necelé 2 týdny. Neléčená bakteriální meningitida se rychle zhoršuje, vede ke zmatenosti, křečím, kómatu, a dokonce ke smrti. U dítěte s neléčenou bakteriální meningitidou se později může vyvinout mentální retardace, nedoslýchavost nebo slepota.

Co s tím dělat

Léčbu je třeba zahájit okamžitě. Lékař podá dítěti nitrožilně antibiotika ještě před tím, než bude mít výsledky testů, neboť meningitida je velmi vážné onemocnění. Potvrdí-li se diagnóza, bude dítě dostávat 10 nebo i více dní antibiotika. V případě virové meningitidy nejsou antibiotika účinná, proto je dítě obvykle z nemocnice propuštěno do domácí péče. Mělo by být v klidu a dostávat hodně tekutin. Během dvou týdnů se obvykle úplně uzdraví, dokonce dříve, má-li nemoc mírný průběh. Z bakteriální infekce se děti ve většině případů také uzdraví, trvá to však déle.

Jestliže má dítě bakteriální meningitidu, nezapomeňte o tom uvědomit dětské zařízení, které navštěvuje, a rodiče dětí, s nimiž bylo ve styku. Bakteriální meningitida může mít za následek nedoslýchavost, dokonce i po léčbě antibiotiky. Postiženému dítěti je třeba provést kontrolní vyšetření sluchu.

Obrázky

Takto vypadá meningitida u dětí.

Zdroj: Dětské pupínky
Zveřejněno: 20.6.2017

JAK SE VYROVNAT S CUKROVKOU

Léčba cukrovky

Všechny typy onemocnění mají společnou část léčby, kterou představuje dieta a pohyb.

Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha 3–6x denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní. Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu rovněž přístroj glukometr, jimž je možné změřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii). Dietní opatření zahrnuje častý přísun potravy v malém množství (min. 5–6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat denní dávka 30g cukru a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou. Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Z toho důvodu nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejich buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).

Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutný úbytek tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1 800 kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být množství bílkovin, jež by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9–1,0 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den. Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků. Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).

Komplikace – mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.

Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, například hladovění, přespříliš cvičení, prodleva v jídle, alkohol apod. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti. První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno rozložitelných), třeba sladkého nápoje. V případě, že už je dotyčný v bezvědomí, měl by dostat kostku cukru pod jazyk a být ihned ošetřen lékařem.

Naopak hyperglykémie (vysoká hladina cukru) vzniká v případě nediagnostikovaného diabetes, vynecháním inzulinové dávky nebo v době nemoci a stresu. Projevuje se klasickými příznaky, a pokud není léčena, může rovněž vést až ke kómatu a následné smrti. Hyperglykemické kóma se rozvíjí velice rychle. Od hypoglykemického ho rozeznáme pomocí typických znaků, jakými jsou opocení kůže, povrchové dýchání a nepřítomnost dehydratace. První pomocí je podání inzulinu. Pokud si nejsme jistí, o jaký druh kómatu se jedná, nikdy nepodáváme inzulin, protože v případě hypoglykemického bezvědomí by mohl mít smrtící dopad!

Onemocnění diabetes mellitus bohužel přináší i komplikace chronické, kvůli kterým musí každý diabetik podstupovat další vyšetření v různých lékařských zařízeních. Jedná se především o tyto specifické komplikace: postižení nervů (neurologické vyšetření), sítnice (optické vyšetření), ledvin (kontrola moči) a malých cév (cévní vyšetření). U diabetu 2. typu je větší riziko onemocnění srdce a vniknutí infekce. Proto je nutná kontrola váhy, krevního tlaku a cévní vyšetření, aby se zabránilo rozvoji vznikajícího onemocnění. Nejčastěji se v souvislosti s výše zmíněnými komplikacemi setkáme s onemocněními jako snížená funkce ledvin až jejich selhávání, poškození sítnice, slepota, šedý nebo zelený zákal, ateroskleróza cév, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a brnění až bolesti končetin. Dále se můžeme setkat s otlaky, vředy, záněty, a dokonce až s nutností amputace dolní končetiny. A aby toho nebylo málo, postihují komplikace rovněž zažívací ústrojí a způsobují poruchy trávení, vylučování a mnohdy i žlučníkové kameny.

Zdroj: Jak se vyrovnat s cukrovkou
Zveřejněno: 9.4.2015

ODČERVENÍ LIDÍ

Vlasovci (filárie)

Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Neléčené onemocnění končí ztrátou zraku (takzvaná říční slepota).

Dalšími parazity, kteří mohou způsobovat filariózy, jsou vlasovci rodu Mansonella. Mansonella ozzardi je druhem napadajícím člověka i další primáty. Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Parazituje v tělních dutinách a podkožní tukové tkáni. Jako přenašeči působí muchničky rodu Simulium a pakomáři rodu Culicoides. Stejné hostitele napadá i Mansonella perstans neboli vlasovec kampalský, který je rozšířen v rovníkové Africe a Střední a Jižní Americe. Žije ve vazivu dutiny hrudní a břišní. Přenos infekční larvy je zprostředkován pakomáry rodu Culicoides. V porovnání s infekcemi způsobenými výše jmenovanými parazity má onemocnění vyvolané filáriemi rodu Mansonella mírnější průběh. Zmíněné parazitární nákazy vyvolané vlasovci se vyskytují v tropických a subtropických oblastech a lidé se s nimi setkávají pouze při zahraničních cestách. V posledních letech se ale i v našich zeměpisných šířkách objevují onemocnění, která jsou vyvolána parazity napadajícími za normálních podmínek zvířata. Mezi ně patří například dirofilarióza. Nejbližším místem výskytu byla dříve jižní Evropa. Vlivem změn klimatických podmínek dochází k rozšíření nemoci do dalších oblastí. Nebezpečí představuje i mnohem častější cestování do zahraničí se psy. Původci dirofilariózy jsou dva: Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční dirofilariózu, a Dirofilaria repens, která způsobuje podkožní formu nemoci. Hostiteli jsou různé šelmy (pes, vlk, kočka), ale napadnout mohou i člověka. Parazit je přenášen různými druhy komárů. Dirofilaria immitis je až 30 cm dlouhá a u postižených psů, koček nebo i fretek parazituje v krevním řečišti (například v cévách plic a srdci). U lidí nakažených touto dirofilárií se rozvíjí těžké onemocnění plic, které je třeba chirurgicky řešit. Dirofilaria repens se vyskytuje u psů a je u nás častější než Dirofilaria immitis. U psů způsobuje různé kožní změny a svědění. Pokud onemocní člověk, tak se mu tvoří uzlíky v podkoží. U lidí je častý i výskyt parazita v oku – pod rohovkou nebo pod spojivkou. Je to nepříjemný a bolestivý stav, který musí řešit oftalmolog.

Kožní testy na parazity se již nepoužívají. Doporučení na vyšetření stolice na parazity vám může dát prakticky lékař, v případě neochoty se objednejte na infekčním oddělení.

Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

BRNĚNÍ LEVÉ RUKY

Brnění levé ruky a nohy

Brnění levé ruky a nohy nikdy nepodceňujte. Může se jednat o mozkovou mrtvici nebo o přechodný záchvat ischemické choroby (místního nedokrvení tkáně) spojený se zúžením krční tepny, kdy se dočasně omezí přísun krve do mozku. Mozková mrtvice vyžaduje co nejrychlejší přivolání rychlé záchranné služby (tel. 155). Čím rychlejší pomoc, tím menší následky.

Mozková mrtvice vzniká dvěma odlišnými způsoby:

  • Může dojít k ucpání důležité cévy v mozku a tím se přeruší zásobování mozku kyslíkem.
  • Dojde k prasknutí mozkové cévy, přeruší se zásobování kyslíkem a mozek je poškozován i hromadící se krví.

Příznaky: přechodné znecitlivění nebo brnění v některé části těla, zastřené vidění, zmatenost, potíže při mluvení, neschopnost pohnout pažemi či nohami, mdloby, závratě, trvalé znecitlivění nebo brnění v některé části těla.

Při mozkové mrtvici hrozí rychlé a nevratné poškození mozku a na místě a rozsahu poškození závisí charakter dočasných nebo trvalých následků!

Brnění může být pozvolné, někdy může odeznít, jindy však může dojít k velmi rychlému ochrnutí končetin. Nikdy tento stav nepodceňujte!

Nejčastěji bývají při ischemické mozkové mrtvici postiženy dvě povodí tepen, a to povodí krkavice a povodí tepny zadní části mozku. Ucpání povodí krkavice dává za vznik takovým projevům, jako je částečná nebo úplná ztráta hybnosti poloviny těla, poruchy čití na stejné polovině těla, poruchy řeči, epilepsie, poruchy zraku až jednostranná slepota, a u těžších forem i ztráta vědomí. Současně mohou být přítomny i některé psychické poruchy, jako je zmatenost. Při postižení cévy v zadní části mozku se objevují typicky závratě, zvracení, poruchy rovnováhy, dvojité vidění, porucha artikulace, mravenčení v obličeji i končetinách, případně i porucha vědomí. Někdy se objevuje i takzvaný drop-attack, který vzniká nedokrevností mozkového kmene. Jedná se o ztrátu svalového napětí, které se projeví pádem pacienta bez ztráty vědomí. Cévní mozková příhoda neboli mrtvice je způsobena buď nedokrevností mozku při uzávěru některé z mozkových tepen, nebo krvácením do mozku. Při mrtvici přeruší krevní sraženina přívod kyslíku a živin do určitých částí mozku a postupně dochází k odumírání buněk.

Léčba ischemické mozkové mrtvice musí být vždy komplexní, to znamená, že se musí terapeuticky ovlivnit všechny možné příčiny mrtvice.

Prevence ischemické mozkové mrtvice spočívá v užívání léčiv, která snižují riziko opětovného vzniku mrtvice. Indikuje se protidestičková terapie ve formě kyseliny acetylsalicylové, která je hlavní složkou aspirinu. U pacientů s vysokým rizikem opětovné embolizace se podávají protisrážlivé léky, nejčastěji heparin nebo warfarin. Pokud pacient nemá sklony k nízkému krevnímu tlaku, indikují se i antihypertenziva.

Hemoragická mozková mrtvice vzniká nejčastěji na základě hypertenze, tedy vysokého krevního tlaku, který vede k protržení malých tepének. Méně častými příčinami jsou takzvané arteriovenózní malformace, tedy cévní anomálie, zvýšená krvácivost při hemofilii, leukémii nebo trombocytopenii. Příčinou krvácivé mozkové mrtvice může být i užívání antikoagulační léčby, například warfarinu.

Hemoragické mozkové mrtvice představují stav, při němž dochází ke krvácení do mozkové tkáně. Dominantními příznaky při masivním krvácení jsou bolest hlavy, zvracení, alterace celkového stavu a poruchy vědomí. Současně bývají podle lokalizace krvácení přítomny neurologické projevy, jako je částečná či úplná ztráta hybnosti a čití na polovině těla, obrny pohledu očí směrem vzhůru, spontánní stáčení očí směrem dolů, meningeální syndrom a neschopnost stoje a chůze při postižení mozečku. Při menším rozsahu krvácení dochází pouze k útlaku mozkové tkáně, a tak nebývá celkový stav zhoršen. Dominantním příznakem jsou zde neurologické projevy vycházející z lokalizace krevního výronu.

Léčba hemoragické mozkové mrtvice musí být opět komplexní. V první řadě se zajišťuje volné dýchání, úprava metabolické nerovnováhy a podporuje srdeční činnost. U hemoragické mozkové mrtvice je velice důležitá farmakologická úprava vysokého krevního tlaku, která musí být pomalá a šetrná. Stejně tak je nutné léčit nitrolební hypertenzi a mozkový otok. V případě krvácení do zadní jámy lební je nutné přistoupit k chirurgické léčbě, která spočívá ve vypuštění krevního výronu. Nezbytnou součástí léčby je i rehabilitace.

U mrtvice hraje velkou roli čas! Ačkoli mrtvice obvykle přijde náhle, existují příznaky, které mohou postiženého na blížící se nebezpečí upozornit. Jedná se o potíže s chůzí, problémy s řečí a porozuměním, necitlivost obličeje, rukou či nohou, silnou bolest hlavy, provázenou třeba poruchami zraku.

Čím dřív se člověk postižený mrtvicí dostane do nemocnice, tím větší má šanci, že zůstane úplně bez následků. Bohužel člověka, který se špatně pohybuje a má potíže s mluvením, považují lidé občas za opilého. Mnohdy se tak na mrtvici nepřijde včas.

Odhalení mozkové příhody pomocí tří jednoduchých kroků: tvář – ruce – řeč

Postiženého vyzvěte, aby se na vás usmál. V případě, že má mrtvici, nedokáže se usmát oběma stranami tváře zároveň a padá mu jeden koutek.

Další variantou je nechat osobu držet předpažené ruce, a to alespoň po dobu 10 vteřin. Pozorujte, jestli nedochází k jejich poklesu, nebo nejsou úplně nehybné.

Třetím krokem je ověřit, jestli nemá daný člověk problémy s řečí. Pokud vám není schopen říct ani jednoduchou větu, jde do tuhého. Při identifikaci kteréhokoli z těchto projevů okamžitě volejte sanitku.

Zdroj: Brnění levé ruky
Zveřejněno: 11.2.2017