Slepota, latinsky Caecitas, je definována jako prominentní forma zrakového postižení se zcela chybějící, nebo jen velmi nízkou schopností vizuálního vnímání jednoho nebo obou očí. Slepota může být vrozená nebo získaná. Vyhlídky na zlepšení nebo vyléčení nevidomých závisí na počátku nemoci a jejich příčinách. V zemích třetího světa pak úspěšnost ovlivňuje zejména přístup k odpovídajícímu ošetření. Existuje celá řada onemocnění způsobujících slepotu, pro které neexistuje žádný účinný terapeutický přístup, a proto jsou považovány za nevyléčitelné. Když slepota postihuje obě oči, tak jde o vážný handicap, a právní řád umožňuje, aby nevidomí lidé dostávali sociální výpomoc.
V diskuzi OČNÍ CHOROBY U LIDÍ - ODCHLÍPENÍ SKLIVCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina jelínková.
Prosím o radu,,při trhání zubů dle Dr mě došlo k odchlípnutí sklivce.....řekla mě že to nejde léčit,,,,,čeká mě operace,,??nebo se to spraví ,,létají mě v oku blesky ,hlavně ve tmě?????je mě 65,,,co by jjste mě poradili,,prosím na imeil Děkuji Jelíková
Na jiné vyšetření jsem nebyla poslána,,,,pouze ambulantně....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den,
už asi rok mám odchlípení sklivce. Prý je to věkem, ale večer před tím, než jsem ráno viděla na pravém oku jakoby černé vlasy a skvrnku, jsem se do oka šťouchla.
Lékaři, dva na sobě nezávislí očaři, mi ale řekli, že je to věkem /63 let/ a že se s tím v podstatě nedá nic dělat. Nemám tahat těžké věci, aby nedošlo následně k odchlípení rohovky. To by pak hrozila slepota.
Operaci sklivce mi oční lékaři nedoporučovali, že by mohlo dojít k většímu narušení této křehké blanky. Když večer, ve tmě, zavřu oči, vidím periferně jakoby záblesky. Onu tečku - jakoby mušku už vnímám jen občas, ale je na oku stále. Někdy se to trochu zhorší, obzvláště při studeném, větrném počasí a námaze. Jde o zvyk, zpočátku mě to nervovalo, teď, i když je vada stejná, ji někdy ani nevnímám.
Musím dát pozor, pokud bych opět měla v zorném poli znovu jakoby černé čmouhy a skvrnku větší, jít okamžitě na oční, aby náhodou nešlo o odchlípení rohovky, protože to je pak průšvih, který, pokud se neřeší ihned operativně, vede ke slepotě.
Uklidnil mě můj soused, který má tuto "mušku", ve svám zorném poli, od svých 30 let. Teď mu je asi 70 a tato vada se mu za ta léta nezhoršila.
V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.
vrozenáslepota
chybí prvky vizuálního orgánu;
chybí spojení mezi okem a mozkem;
rané dětství vývojová slepota
nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
juvenilní glaukom;
genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
získané slepota
věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
odchlípení sítnice;
důsledek mrtvice;
embolie nebo trombóza cév;
zranění;
infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
nádory, například uveální melanom
nemoci sklivce
Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.
V diskuzi VROZENA CEVNÍ MALFORMACE NA STEHNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana prokopcová.
Moje pětiletá dcera má vrozenou cévní malformaci na pravém stehně. Mohl by někdo se stejnou diagnózou poskytnout informace týkající se možného budoucího vývoje, rizik, úskalí atd. Děkuji za jakékoliv informace
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud není odstraněna příčina, edém progreduje, přibývá hemoragií a v konečném stadiu nastává těžké poškození zraku, hrozí slepota. Prvotní je odstranění příčiny vzniku papiledému.
Léčba slepoty přestává být fantastickou vizí. Poraněné oči může zahojit transplantovaná tkáň. Na prvních pacientech už lékaři vyzkoušeli i náhradu poškozených očních buněk jinými buňkami, namnoženými v laboratořích. Díky genetice je možné vyměnit i části DNA, kvůli kterým odumírají buňky sítnice. A slepé oči by mohly v budoucnu být nahrazeny i kamerami anebo mikročipy.
Vrozená skolióza je způsobená abnormalitami kostí při narození.
Neuromuskulární skolióza
Je způsobená abnormalitami svalů nebo nervů, vyskytuje se často u lidí se spina bifla (rozštěp páteře), mozkovou obrnou nebo různými handicapy (ochrnutí).
Degenerativní skolióza
Degenerativní skolióza vyplývá z traumatických kostních kolapsů, operace zad nebo osteoporózy.
Idiopatická skolióza
Je asi nejčastějším typem skoliózy, je dědičná, její přesná příčina nebyla doposud zjištěna. Existuje mnoho teorií, ale žádná z nich nebyla jednoznačně potvrzena.
U lidí až do 39. roku života je hlavní příčina slepoty oční atrofie.
Ve věkové skupině od 40. do 79. roku života, je nejčastější příčina diabetická retinopatie.
Ve věku 80 let je to věkem podmíněná makulární degenerace následovaná glaukomem. K nejvyššímu počtu vzniku slepoty (až u 48% ze všech slepých) dochází u lidí ve věku od 80 s věkem související makulární degenerací.
Zničená oční tkáň rovná se slepota. Obnovení vidění je splněný sen pacientů po celém světě. Nahradit poraněný povrch oka transplantovanou zdravou tkání není pro současnou medicínu nic neobvyklého. Nejvíce transplantací se provádí právě v oblasti očí. A jen v Česku pomáhají znovu úplně nebo alespoň lépe vidět 700 pacientům ročně. Nová tkáň se uchytí jenom v případě, že na okraji rohovky zůstaly zachovány kmenové buňky. Právě díky nim se transplantovaná část rohovky dobře zahojí. Při větších poranění, když byly zničené kmenové buňky celé rohovky, byla dříve operace neúspěšná. Dnes už umí lékaři přenést i kmenové buňky a nahradit tak rohovku kompletně celou. Každá transplantace, hlavně z jiného těla, má svá rizika a následovat ji mohou velké potíže. Proto lékaři přišli s nápadem, že výhodnější a šetrnější bude, když přenesou jen kmenové buňky namnožené v laboratoři. Stačí jich málo a dokonce ani nemusejí být z oka.
V současné době je lues (syfilis) léčena na dermatovenerologickém oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie se využívá tetracyklin. Pacienti léčení na syfilidu by se měli zdržet pohlavního styku. Jejich sexuální partneři by měli být testováni, a pokud je to nutné, tak i léčeni. Délka léčby se liší podle délky trvání choroby. Antibiotika se obvykle užívají po dobu dvou až tří týdnů. Současně s nemocným musí být vyšetřeni a přeléčeni i všichni jeho sexuální partneři. Léčbu vždy předepisuje a řídí pouze lékař. Pokud není syfilis léčena, může způsobit vážné a trvalé problémy, jako je demence, slepota nebo smrt.
Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.
Původcem onemocnění je bakterie Treponema pallidum. K přenosu obvykle dochází při vaginálním, análním nebo orálním pohlavním styku s nakaženou osobou. Bakterie vstupují do organismu drobnými rankami na sliznicích pohlavních orgánů, konečníku nebo úst. Dalším způsobem nákazy je přenos infekce z nemocné matky na plod. Vzniká tak vrozená syfilida, která má jiné projevy než získaná. Po vstupu do organismu se Treponemy dostávají lymfatickými cestami do uzlin a poté do krevního oběhu. Krevním řečištěm se dále šíří do orgánů vzdálených od místa vstupu infekce.
Cesta, jak vrátit lidem zrak, ale nevede jen přes buňky nebo geny. Pacientům může pomoci i elektronika. Podobně jako dokáže sluch obnovit dnes už běžně dostupný kochleární implantát, tak centra v Německu a ve Spojených státech pracují na výzkumech mikročipů napojených na zrakový nerv. Mikročipy se používají ve chvíli, kdy je porušena sítnice, kdy se obraz nemůže na sítnici obvykle vytvářet. Takže je buď možné dát čip dopředu do sklivce těsně před zrakový nerv, nebo je možné implantovat mikročip přímo pod sítnici. Výzkum jde ale ještě dále a vědci nyní přemýšlejí ještě nad jedním radikálním způsobem léčby slepoty a to vytvořit přímo v laboratoři pro pacienta oko nové. Zatím je to ale stále sci-fi a výhled do budoucnosti 100 až 200 let vzdálené. I když mnohé dnešní oční výkony byly ještě v nedávné minulosti také nemyslitelné, a dnes je realita jiná. Například u genové a buněčné léčby, jejíž první úspěchy lidem s nemocnýma očima vracejí zrak.
Biliární systém je drenážní systém žlučníku, jater a slinivky břišní. Žluč se vytvoří v játrech, uloží ve žlučníku a ten ji pak uvolňuje do první části tenkého střeva (duodenum), kudy prochází potrava. Žluč je to, co dodává stolici její hnědou barvu, takže pokud není žluč vyrobena nebo jsou blokovány žlučovody, bývá výsledkem stolice, která je světlá.
Mezi běžné příčiny světlé nebo jílově zbarvené stolice patří:
Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
Charakteristika a definice
Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.
1. Střední slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)
2. Silná slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)
3. Těžce slabý zrak
zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická nevidomost
zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena
5. Úplná nevidomost
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí
Toxoplazmózu lze cíleně léčit antiparazitiky a antibiotiky. Tato léčba je vyhrazena pro akutní infekci v těhotenství, u vrozené formy toxoplazmózy a při postižení oka či mozku. Bezpříznakové a lehké akutní infekce se neléčí.
Z léků se používá kombinace Daraprimu a Sulfadiazinu po dobu 3 až 6 týdnů. Vrozená toxoplazmóza se léčí 6 až 12 měsíců. Při nedostupnosti Sulfadiazinu lze podat méně účinný Cotrimoxazol, Biseptol nebo Sumetrolin. Součástí podpůrné léčby je podávání kyseliny listové. Antiparazitika totiž brání tvorbě kyseliny listové nezbytné pro množení buněk, proto je nutné dodávat ji zvenčí. Podáváním kyseliny listové se snižuje toxicita a četnost nežádoucích účinků léčby. V těhotenství se volí léčba Rovamycinem nebo Dalacinem či Klimicinem, které zabrání přenosu infekce na plod, ale pro terapii probíhající infekce již nejsou spolehlivě účinné. U oční formy a vrozené toxoplazmózy se přidávají kortikosteroidy, například Prednison.
Toxoplazmóza u dětí je chronické onemocnění způsobené parazity. Může být buď vrozená (během vývoje plodu), nebo získaná. Onemocnění je charakterizováno tím, že dochází k poškození nervového systému, srdce, svalů, sleziny, očí.
Od nákazy do prvních příznaků může proběhnout delší období (2–3 týdny). Během této doby pronikají oocysty do buněk střeva, pak do krevního a lymfatického oběhu a dostávají se do lymfatických uzlin, kde se množí. Nemoc u dětí nastupuje prudce: teplota dítěte stoupne na 38 až 39 stupňů Celsia, objevují se bolesti hlavy, pocit slabosti, bolesti svalů a kloubů, ztráta chuti k jídlu. V této fázi je obtížné odlišit toxoplazmózu od jiných chorob. V některých případech se mohou na kůži celého těla s výjimkou hlavy a rukou objevit skvrny a vyrážky. Léčba toxoplazmózy u dětí je poměrně dlouhá, v rozmezí od jednoho do 12 měsíců. Uvádí se, že polovina všech nemocných dětí do sedmi let prodělala nákazu s největší pravděpodobností z pískovišť, která kočky rády využívají jako pohodlnou toaletu.
