Točení hlavy může být způsobeno mnoha příčinami a projevuje se například při změně polohy nebo vleže. Vyskytuje se motání hlavy při vstávání, pocit na zvracení, závratě při chůzi, vysoký tlak. U postiženého se objevuje únava. Příčin je opravdu mnoho.
Zde je několik příkladů příčin točení hlavy:
Benigní paroxysmální polohovévertigo – představuje jednu z nejčastějších forem periferního vertiga. Nastává, když se křišťálové usazeniny ve vnitřním uchu uvolní a skončí v kanálech. Když se budete pohybovat, krystaly naruší přísun tekutin, což zmate rovnovážné orgány a to vede k závratím.
Labyrintitida – toto onemocnění je definováno jako zánět labyrintu vnitřního ucha. Vzhledem k tomu, že labyrint obsahuje rovnovážné i sluchové orgány, zánět může způsobovat závratě, ale i problémy se sluchem.
Meniérova choroba – je charakterizována abnormální produkcí tekutiny uvnitř vnitřního ucha, což způsobuje tlak z jejího nahromadění a závratě. Tímto stavem může být ovlivněn sluch.
Nádor – nezhoubný nádor může růst v lebečním nervu vašeho vnitřního ucha. Když se nádor zvětší, začne tlačit na přilehlé nervy, což způsobuje závratě, ztrátu sluchu, bolesti hlavy, a dokonce brnění obličeje.
Migréna – jedná se o mnohem silnější bolesti hlavy než ty obvyklé. Bolest může způsobovat závratě doprovázené zvracením a nevolností.
Roztroušená skleróza – je onemocnění, které způsobuje zánět myelinu, ochranné vrstvy nervových buněk, což způsobuje tělu problémy s koordinací svalů, problémy se zrakem a závratě.
Zánět sluchového nervu – vzniká na základě infekce, následný otok ve vnitřním uchu způsobuje závratě a bolesti.
Vysoký a nízký krevní tlak – obě varianty způsobují závratě.
Vnitřní ucho představuje soubor orgánů zodpovědných za přeměnu vibrací ve vzduchu do signálů, které přecházejí přímo do mozku a následně jsou zpracovány ve formě zvuku. Také obsahuje orgány, které jsou odpovědné za koordinaci, rovnováhu těla a pohyb.
Periferní vestibulární vertigo neboli periferní vestibulární syndrom vzniká jako porucha vzájemné rovnováhy vestibulárních aparátů. Vestibulární systém je zodpovědný za udržování rovnováhy, proto při jeho narušení vzniká takzvané vertigo neboli závrať. Vestibulární aparát je ukryt v labyrintu vnitřního ucha a patří mezi smyslové orgány. Periferní vestibulární syndrom paří mezi nejčastější poruchy vestibulárního systému. Druhým typem je centrální vestibulární syndrom.
Příčinou vestibulárního syndromu je porucha vestibulární dráhy, kde bývá narušen jeden z nervů, který ji tvoří. Nerv může být poškozen mnoha patologickými procesy, například bakteriemi, zánětem nebo hlukem. Výjimkou není ani růst nádoru v oblasti zadní jámy lebeční.
Hlavním příznakem periferního vestibulárního syndromu je závrať, obvykle rotačního charakteru. Dalším projevem je takzvaný nystagmus neboli kmitavé pohyby očních bulbů. Závratě mohou být doprovázeny pády na postiženou stranu. Poškozen bývá také sluch.
Diagnostika se stanovuje na základě Hautanovy zkoušky. Pacient při ní sedí se zavřenýma očima, ruce má předpažené. Na straně poškozeného labyrintu bude docházet k výchylce ruky směrem do strany.
Léčba periferního vestibulárního vertiga se odvíjí od příčiny onemocnění. Pokud je původcem bakterie, předepíše lékař antibiotika. V případě nádoru je nezbytná operace.
V naší poradně s názvem LÉKY NA SPANÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ládík.
V článku vám chybí to že již dávno existují nenávykové léky na spaní které navíc fungují daleko lépe než Benzodiazepiny. Bohužel díky naši legislativě tyto léky mohou pacientovi napsat jen odborní lékaři. Naštěstí k jednomu takovému chodím a ten nemá problém mi Mirtazapin napsat...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
Benigní paroxysmální polohovévertigo – BPPV je časté onemocnění, které je způsobeno poruchou vestibulárního aparátu. Příčinou je nahromadění drobných krystalků v určité části polokruhovitých kanálků a dráždění vláskových buněk v ampule. Tyto krystalky uhličitanu vápenatého pocházejí z části vnitřního ucha nazývané utrikulus. Tyto krystalky jsou obsaženy také v části zvané sakulus, ale odtud nemohou cestovat do kanálků. Utrikulus může být poškozen úrazem, infekcí a jinými onemocněními vnitřního ucha, ale také přirozeně věkem degeneruje, čímž dochází k nadměrnému uvolňování krystalků – otolitů. Otolity jsou ve vestibulárním aparátu buď spontánně rozpouštěny, nebo aktivně reabsorbovány tmavými buňkami urticula.
Hlavním příznakem je náhlá intenzivní závrať trvající několik sekund až hodin. Velmi častá je nauzea, zvracení, stres, vzestup TK. Klinický obraz je vždy spojený se změnou polohy hlavy a působením gravitace – ulehání do postele, převalování se z boku na bok, většinou pouze jedním směrem, záklon hlavy, často při umývání hlavy šampónem. Vzniká náhle ve spaní po předchozí delší práci v předklonu, časté jsou i závratě po pobytu na kolotočích. Asi 20 % všech závratí je však způsobeno benigním paroxysmálním polohovým vertigem. S věkem stoupá podíl tohoto onemocnění na závratích, u starých lidí je už asi 50 % závratí způsobeno právě BPPV.
Nejčastější příčinou u lidí do 50 let je poranění hlavy, u starých lidí je to degenerace vestibulárního ústrojí. Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy (vznik při typických změnách polohy) a provedením Dix-Hallpikova manévru.
Nevystavujte se výplachům uší, ať už doma nebo v ordinaci lékaře, pokud máte infekci ve zvukovodu. Ačkoliv je tato procedura relativně bezpečná, mohla by vás vystavit problémům, jako jsou:
Perforovaný ušní bubínek. Výplach ucha bude někdy tlačit na maz, takže bude více zhutněný. To ztíží jeho odstranění při tlaku na bubínek. Zvýšený tlak může perforovat bubínek nebo způsobit jeho prasknutí.
Ušní infekce. Jednou z běžných infekcí uší je otitis externa. Zánět může být způsoben infekcí a může být bolestivý. Zánět středního ucha je další potenciální komplikací postihující střední ucho. Ušní infekce jsou běžné důsledky výplachů uší.
Vertigo. Toto je dočasný stav. Jde o pocit, že se místnost kolem vás točí.
Existuje vědecká studie [1], která se zabývá vlivem změn krční páteře na sluch. Náhlá změna sluchu může být právě interpretována jako pocit zalehlého ucha. Z krční páteře vychází dva nervy ovlivňující ucho a při jejich útlaku může dojít k omezení nebo ztrátě sluchu. Krk se skládá ze sedmi obratlů a je po bederní oblasti nejnáchylnější k poranění páteře. Krční páteř je rozdělena na horní a dolní část. Horní krk se skládá z týlního hrbolu a prvního a druhého obratle a spodní krk se skládá z třetího až sedmého obratle. Předchozí studie ukázaly, že jakákoliv abnormalita krční páteře (zejména horní krční páteře) může ovlivnit tepny nebo nervy související s uchem a narušit jejich funkci různými mechanismy. Například 60 % pacientů s cervikální revmatoidní artritidou trpí poruchami sluchu. Sluchové postižení po onemocnění krční páteře (jako je osteoartritida, revmatoidní artritida, herniace ploténky v cervikálních horních segmentech, whiplash, atd.) se může projevit jako ztráta sluchu, vertigo a tinnitus. Léčba nebo rehabilitace stavu krční páteře obvykle ztrátu sluchu navrátí a včetně závratí a tinnitu. Čím kratší je doba postižení krční páteře, tím rychleji a příznivěji se symptomy onemocnění vyřeší.
Onemocnění krční páteře většinou bolí a pacienti se většinou vyhýbají pohybu a trpí omezením pohybu. Což situaci s útlakem nervů zhoršuje, protože zánětlivá povaha mnoha onemocnění může způsobit adhezi v měkké tkáni a snížit rozsah fyziologických pohybů krční páteře. Existují čtyři obecné kategorie fyziologických pohybů krční páteře: flexe, extenze, ohýbání a rotace. Omezený rozsah těchto pohybů může ukazovat na zvýšené riziko ztráty nebo omezení sluchu.
Všechny studie o výskytu ztráty sluchu u poranění a onemocnění krční páteře zkoumaly pouze přítomnost zranění a jeho účinky na sluchový systém (jako je ztráta sluchu a závratě). Hlavním cílem této pilotní studie [1] bylo určit, spojitost mezi cervikálním rozsahem pohybu (ROM) a úrovní ztráty sluchu. Jinými slovy, studie poskytuje manuál jak podle omezení pohyblivosti krční páteře po onemocněních krční páteře poznat pacienta s rizikem rozvoje ztráty sluchu.
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Časté: svalové křeče.
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: renální insuficience.
Velmi vzácné: akutní renální selhání.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: asténie.
Méně časté: pocení.
Zkreslení vyšetření:
Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a hyperkalémie, které jsou reverzibilní při vysazení léčby, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.
Klinická hodnocení:
Během randomizačního období studie EUROPA byly shromažďovány pouze závažné nežádoucí příhody. Závažné nežádoucí příhody mělo málo pacientů: 16 (0,3 %) pacientů ze 6 122 pacientů léčených perindoprilem a 12 (0,2 %) pacientů ze 6 107 pacientů léčených placebem. U pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze pozorována u 6 pacientů, angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených perindoprilem bylo vyřazeno z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty léčenými placebem, 6,0 % (n = 366) u perindoprilu a 2,1 % (n = 129) u placeba.
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
Dyspnoe méně časté až časté.
Rinitida méně časté až velmi vzácné.
Kašel velmi vzácné.
Bronchospasmus méně časté.
Eosinofilní pneumonie velmi vzácné.
Gastrointestinální poruchy
Hyperplazie dásní velmi vzácné.
Bolest břicha a nevolnost jsou časté.
Zvracení méně časté až časté.
Dyspepsie méně časté až časté.
Změna chování střev méně časté.
Sucho v ústech méně časté.
Porucha chuti časté.
Změna chuti méně časté.
Průjem a zácpa časté.
Pankreatitida velmi vzácné.
Gastritida velmi vzácné.
Poruchy jater a žlučových cest
Hepatitida, cholestatická žloutenka jsou velmi vzácné.
Hepatitida buď cytolytická nebo cholestatická velmi vzácné.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Quinckeho edém velmi vzácné.
Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny anebo hrtanu jsou méně časté.
Erythema multiforme velmi vzácné.
Alopecie méně časté.
Purpura méně časté.
Změna zbarvení kůže méně časté.
Zvýšené pocení méně časté.
Pocení méně časté.
Pruritus méně časté až časté.
Vyrážka méně časté až časté.
Stevensův-Johnsonův syndrom velmi vzácné.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artralgie, myalgie jsou méně časté.
Svalové křeče méně časté až časté.
Bolest v zádech méně časté.
Poruchy močení
Poruchy močení, nokturie, zvýšená frekvence močení jsou méně časté.
Zhoršení funkce ledvin je méně časté.
Akutní renální selhání je velmi vzácné.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Impotence méně časté.
Gynekomastie méně časté.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Edém, periferní edém se objevuje často.
Únava často.
Bolest na hrudníku méně časté.
Astenie méně časté až časté.
Bolest méně časté.
Celková nevolnost méně časté.
Zkreslení vyšetření
Zvýšení jaterních enzymů: ALT, AST (většinou konzistentně s cholestázou) se objevuje jen velmi vzácně.
Vzrůsty bilirubinu a jaterních enzymů v séru jsou vzácné.
Vzrůsty močoviny v krvi a kreatininu v krevním séru, hyperkalemie není známo.
Mezi nejčastější příznaky roztroušené sklerózy patří:
brnění;
ztuhlost;
ztráta rovnováhy;
slabost v jedné nebo více končetinách;
rozmazané nebo dvojité vidění.
Méně časté příznaky roztroušené sklerózy mohou zahrnovat:
nezřetelnou řeč;
náhlý nástup paralýzy;
nedostatek koordinace;
kognitivní problémy.
Roztroušená skleróza se vyvíjí a s postupem nemoci se mohou objevovat další příznaky jako svalové křeče, citlivost na teplo, únava, změny v myšlení a vnímání, sexuální poruchy.
Únava
Únava patří mezi častý příznak roztroušené sklerózy. Únava se obvykle objevuje v polovině odpoledne a může vyvolávat zvýšenou svalovou slabost, duševní únavu, ospalost. Fyzické vyčerpání není adekvátní k množství provedené práce. Mnoho pacientů s roztroušenou sklerózou si stěžuje na extrémní únavu i po vydatném nočním spánku.
Tepelná citlivost
Tepelná citlivost se vyskytuje u většiny lidí s roztroušenou sklerózou. Jedná se o zhoršení příznaků při vystavení organismu větší teplotě, například horká koupel, sauna.
Spasticita
Svalové křeče jsou běžným a často vysilujícím příznakem roztroušené sklerózy. Spasticita obvykle postihuje svaly na nohou a pažích, může mít vliv na schopnost volného pohybu svalů.
Závratě
Mnozí lidé s roztroušenou sklerózou si často stěžují na pocit nerovnováhy a závratí. Občas může dojít ke stavu, kdy se cítí jako na kolotoči, protože se jim točí svět, tento problém se nazývá vertigo. Tyto příznaky jsou způsobeny poškozením komplexních nervových drah, které koordinují vidění a další vstupy do mozku potřebné k udržení rovnováhy.
Problematika myšlení
Problémy s myšlením se objevují asi u poloviny lidí s roztroušenou sklerózou. Jde o zpomalení myšlení, snížení koncentrace nebo zhoršení paměti. Těmito symptomy trpí přibližně 10 % lidí. Tato porucha výrazně narušuje schopnost vykonávání každodenních životních povinností.
Problematika zraku
Zrakové problémy jsou u lidí s roztroušenou sklerózou relativně časté. Nezřídka dochází k zánětu očního nervu, což pak může mít za následek rozmazané vidění, šedý zákal nebo slepotu jednoho oka. Tyto potíže se objevují asi u 55 % lidí s roztroušenou sklerózou.
Abnormální pocity
Mnoho lidí s roztroušenou sklerózou trpí abnormálními pocity – brněním, znecitlivěním, svěděním, pálením, bodáním nebo trhavou bolestí. Většina těchto příznaků není životu nebezpečná nebo vysilující. Tyto příznaky mohou být kontrolovány nebo léčeny.
Problematika s řečí a polykáním
Lidé s roztroušenou sklerózou mají často problém s polykáním. V mnoha případech je spojen i s poruchami řeči. Tyto poruchy jsou způsobené poškozenými nervy, které normálně podporují plnění těchto úkolů.
Otřesy
Mezi časté příznaky roztroušené sklerózy patří právě třesy, které mohou být vysilující a špatně se léčí.
Problematika chůze
Problémy s chůzí patří mezi nejčastější příznaky roztroušené sklerózy. Jsou způsobeny svalovou slabostí nebo spasticitou, ale i potížemi s rovnováhou nebo necitlivostí v nohách.
Jako další symptom můžeme zmínit problémy s dýcháním.
Alprostadil nemá vliv na počet spermií nebo jejich morfologii. Nicméně pomocná látka hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu v 5% koncentraci a při dávkování 25 mg, 5 mg a 10 mg /kg/den způsobuje atrofii semenných kanálků varlat u králíků při lokálním podání na glans penis. Přímý spermatotoxický účinek hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu nebyl testován a případný dopad na mužskou plodnost není znám.
Přípravek Vitaros se dodává v jednotlivých sáčcích, v nichž je jeden aplikátor AccuDose. Jeden aplikátor obsahuje 100 mg krému. Přípravek Vitaros je k dispozici v krabičce obsahujících čtyři jednotlivě balené aplikátory. Sáčky jsou složeny z laminované hliníkové fólie. Aplikátor je vyroben z polypropylenu a polyethylenu. Každý aplikátor je určen pouze k jednorázovému použití. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo související odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Účinek nastupuje do 5 až 30 minut od aplikace a přetrvává po dobu 1 až 2 hodin. Přípravek smí být aplikován maximálně 2–3x týdně, nanejvýše 1x za 24 hodin. Iniciální dávka 300 μg může být v případě horší tolerance snížena na 200 μg. Manuální stimulace penisu není nezbytná, je však vhodná.
Alprostadil v krému pro lokální aplikaci je vhodný u těch pacientů s erektivní dysfunkcí, kteří hledají rychlou, technicky nenáročnou a dlouhodobě účinnou léčbu bez ohledu na vnější okolnosti mající vliv na léčbu erektivní dysfunkce (například strava, příjem alkoholu), stejně jako u těch, kteří vyžadují jen lokální léčbu bez závažných systémových nežádoucích účinků. Nová forma podání alprostadilu může být léčbou i zvláštní skupiny pacientů, tedy takzvaných non-respondérů k léčbě intrakavernózní.
Recenze na produkt Vitaros však nejsou od uživatelů příliš pozitivní.
Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.
Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.
Moduretic je obvykle dobře snášen.
Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
Poranění a otrava: digitalisová toxicita
Poruchy funkce krve a lymfatického systému: aplastická anémie, neutropenie
Psychiatrické poruchy: snížené libido
Poruchy funkce nervového systému: encefalopatie, ospalost, třes
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: tinitus
Poruchy funkce srdce: u jednoho pacienta s částečnou srdeční blokádou došlo k rozvoji úplné srdeční blokády, palpitace. Poruchy dechové funkce, orgánů v oblasti hrudi a mediastina: kašel
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: aktivace pravděpodobně již přítomného peptického vředu, sucho v ústech, dyspepsie
Poruchy hepatobiliární funkce: žloutenka
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: alopecie
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti šíje/krku/ramen, bolesti končetin
Poruchy funkce ledvin a močových cest: křeče močového měchýře, polyurie, častost močení
Testy: abnormální funkce jater, zvýšený nitrooční tlak
Infekce a infestace: sialoadenitida
Poruchy funkce krve a lymfatického systému: agranulocytóza, aplastická anémie, hemolytická anémie, leukopénii, purpura, trombocytopenie
Poruchy metabolismu a výživy: hyperglykémie, hyperurikémie, hypokalémie
Psychiatrické poruchy: neklid
Poruchy funkce zraku: přechodné rozostřené vidění, xanthopsie
Poruchy funkce cévního systému: nekrotizující angiitida (vaskulitida, kutánní vaskulitida)
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastina:respirační tíseň včetně pneumonitidy a otoku plic
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: křeče, podráždění žaludku, pankreatitida
Mezi nejvýraznější příznaky začínajícího přechodu patří bezesporu nepravidelná menstruace, právě tento příznak obvykle upozorní ženu, že se s jejím tělem něco děje, a donutí ji to vyhledat lékaře. Ostatní projevy nemusí nastat, anebo nejsou dost silné, aby ženu na změny upozornily.
Dalším příznakem přechodu jsou návaly horka a zimy. Tyto příznaky nemusí provázet celé období klimakteria, obvykle jsou jen dočasné, spolu s nimi se může u ženy objevovat i zimnice, nebo zrychlený tep.
Stejně tak se u ženy může projevit i noční pocení, to se právě pojí s návaly horka a se zrychleným tepem srdce.
Během klimakteria se u žen také projevuje snížené libido(= žádostivost, sexuální touha, sexuální energie). U žen je jejich sexuální touha závislá na menstruačním cyklu a během přechodu se menstruační cyklus mění a pak mizí. Ztráta libida ale nemusí být trvalá. Tento příznak obvykle netrápí jen ženu, ale postihuje i její sexuální život, a tím pádem ovlivňuje i jejího partnera, u něhož to může vyvolat i pocity nejistoty vůči své osobě, nebo vůči jejich vztahu. Mezi příznaky sníženého libida patří pokles zájmu o pohlavní styk, neschopnost dosáhnout orgasmu, menší množství sexu, nedostatek fyzického kontaktu s partnerem. Pomoci se zvýšením libida může úprava jídelníčku (více ovoce a zeleniny), využívání aromaterapie a vonných esencí (vonné éterické oleje, koupele, aromalampy, masáže).
Dalším příznakem je suchost pochvy, vlhkost se v ní snižuje. Důsledkem suchosti je pak napětí, bolestivost, výtok, infekce, časté nutkání k močení nebo iinkontinence(= vůlí neovladatelný únik moči z těla). Nejčastěji se suchost vaginální sliznice projevuje během pohlavního styku, protože nedochází k dostatečné lubrikaci, a tak je pohlavní styk bolestivý. Styk při nedostatečném zvlhčení vaginální sliznice způsobuje uvnitř pochvy oděrky, kterými se do pochvy mohou zanést infekce. Krátkodobě mohou pomoci lubrikanty, další možností jsou hormonální preparáty s obsahem estrogenů. Se suchostí pochvy souvisí i vaginální atrofie.
Možná překvapivým důsledkem přechodu mohu být i suché oči. Přesnou příčinu tohoto příznaku ještě lékaři nezjistili. Důvodem může být pokles hladiny některých hormonů, které se podílí na tvorbě slz. Další teorie říká, že důvodem může být porucha chemického signálu zodpovědného za zdravý slzný film. Suché oči se projevují podrážděním, štípáním, zarudnutím, pálením, pocitem přítomnosti cizího tělesa v oku, ale i rozostřeným viděním.
Ženy v přechodu často také trápí suchá, nebo vrásčitá či povislá kůže. I s tímto jevem se ale dá bojovat různými kosmetickými přípravky, změnou životního stylu, nebo návštěvou odborného lékaře.
Ženy v přechodu také velmi často trápí přibývání na váze, které je způsobené hormonálními změnami, zároveň se rychlost metabolismuženy snižuje a také se ztrácí svalová hmota. Právě tento příznak často také způsobuje to, že si ženy náhle přijdou neatraktivní a mohou v důsledku toho ztrácet i zájem o sex. Přibývání na váze má (nejen) v tomto období tedy velký vliv na psychiku ženy. Tvar ženina těla se totiž výrazně mění právě v důsledku ztráty svalové hmoty. Ztráta svalové hmoty může také vyvolat i bolesti zad a kloubů, případně i hmotností výkyvy.
V době přechodu se u řady žen projevuje i zadržování vodyv těle. Jde o to, že voda se ukládá v tkáních, dutinách i v oběhovém systému. Zadržování vody v těle žena pozná tak, že ji trápí otoky končetin (horních i dolních), nadmuté břicho, ale i zvýšené pocení. Zároveň kvůli hromadění vody v těle roste i ženina váha. Voda se může také zadržovat v zápěstí, což může vyvolat dysfunkci šlach a nervů v zápěstích a v rukách. V takovém případě se u ženy objevují bolesti, otoky, brnění necitlivost a ztráta síly v rukách.
Kromě fyzických změn se u ženy v přechodu objevují i změny psychické. Toto "nevítané" životní období ženy provází časté pocity podrážděnosti, rychlé změny nálad a sklon k nečekaným hněvivým výbuchům. Ženy také může trápit zapomnětlivosta problémy se soustředím, koncentrací a pocity dezorientace.Zapomnětlivost může také způsobovat problémy s vyjadřováním. Ženy jsou pak často svými výpadky paměti frustrované, některé z nich pak raději omezují svoji komunikaci s okolím, aby se jim nikdo za jejich "sklerózu" neposmíval. Rychlé změny nálad, vysoká náladovost, výbuchy hněvu, náhlá lítostivost, celková tedy emoční nestabilitamůže život ženy velmi negativně ovlivňovat. Řada žen si s těmito pocity neví rady a pomoci jim může návštěva odborníka. Pokud by se stavy zhoršovaly, je určitě nutné vyhledat příslušnou zdravotní péči. Výjimkou bohužel nejsou pocity úzkosti, nejrůznější záchvaty paniky, anebo přepadání temných myšlenek o svém životě i budoucnosti. V takových případech je právě nutné se obrátit na někoho, kdo ženě pomůže se opět dostat do psychické pohody a s přechodem se vyrovnat. Neustálé psychické problémy společně s tělesnými změnami mohou u ženy vyvolat také depresi, které se žena ale nesmí podat.
Ženy v přechodu také trápí problémy se spánkem, důvodem obvykle bývá noční pocení,anebo nejrůznější psychické problémy. Pocení je nedílnou součástí života žen v přechodu, s tím také souvisí častá změna jejich tělesného pachu, ženy, které se častěji potí a prožívají návaly horka, potřebují "pomoc" s řešením potu.
Výjimkou u žen v přechodu nejsou ale také závratě(= vertigo, pocit rotace, tahu, nevolnosti a zvracení). Mohou mít různé podoby od pocitu plavání až po tendenci k pádu.
Ženský přechod také často provází bolesti hlavy. Častěji postihují ty ženy, které bolestmi trpí i při menstruaci. Výjimkou nejsou ani pocity bolesti po celém těle, nebo bolesti kloubům, kterým se také nevyhýbají ani otoky.
Během přechodu se ženě nevyhýbá ani řídnutí kostní hmoty, které může vést až k osteoporóze(= onemocnění látkové výměny kostní tkáně, jehož následkem může být ubývání množství kostní hmoty a s tím související celkové snížení kvality kostí). Předstádiem osteoporózy bývá osteopenie, během níž se zvyšuje riziko zlomeni kostí právě kvůli snížení hustoty kostí.
Dalším pro ženu nepříjemným příznakem přechodu je i vypadávání vlasů, které se správnou léčbou může zastavit. Stejně tak se během přechodu horší i stav nehtů, ty jsou křehké a mají tendenci se lámat. Jejich případná nevzhlednost ženinu sebevědomí také moc nepomůže. Stejně negativně na ženskou psychiku působí i nejrůznější onemocnění dásníjako jsou například záněty, které mohou vést nakonec až ke ztrátě zubů.
Na ženskou psychiku také může nepříjemně působit případná inkontinencedaná poklesem hladiny estrogeny a povolováním svalů pánevního dna.
Problematická může být v době i přechodu kůže, která se v důsledku úbytku estrogenu stává tenkou a suchou a také dost svědí. Opět může pomoci vhodná léčba.
Ženu v přechodu mohou také trápit nepříjemné pocity škubání a brnění, pocity mravenčení v rukou i v nohou.
U žen v přechodu je také vyšší pravděpodobnost vysoké hladiny cholesterolu, vyšší LDL a vysoká hladina triglyceridů, stejně tak kolísání hladina cukru v krvi.
Nepříjemné pocity často doprovází také silné bušení srdce, pocity slabosti, někdy se také stává, že ženy v přechodu občas mohou bezdůvodně omdlít.
Ženy v přechodu mohou mít také zažívací problémy, jako je nadýmání, zácpa, pocity nevolnosti, bolesti břicha, pálení žáhy, říhání, nebo zvracení.Tyto příznaky mohou vymizet po zlepšení stravovacích návyků. Zhruba u třetiny žen se objevuje také pocit pálení jazyka.Výjimečně se u žen v klimakteriu také objevuje i potravinová alergie.
U řady žen se v tomto období začíná také objevovat alergie dýchacích cest, pocity dušnosti a častý kašel. Výjimkou není ani fotoalergie, tedy citlivost na slunce, která může způsobit vážné změny na kůži hlavně v okolí hrudi a krku.
Před menopauzou se u žen může objevit i nepříjemná citlivost prsou.
Součástí přechodu bývá také i chronický únavový syndrom, který může vést až k vážnému vyčerpání organismu. Během tohoto stavu dochází také k problému s koncentrací, se spánkem a provází ho i bolesti hlavy.
Lékař obvykle zjišťuje závažnost těchto obtíží podle menopauzálního indexu, který hodnotí: návaly horka, návaly potu, předrážděnost, poruchy spánku, závratě, poruchy soustředění, deprese, bolesti kloubů, bolesti hlavy, bušení srdce. Za lehký syndrom se považují výsledky do 20 bodů, střední syndrom do 35 bodů a těžký syndrom má výsledky vyšší než 35 bodů.
Menopauza má několik etap:
Premenopauza:
V tomto období je menstruace stále pravidelná, žena má i normální hodnoty E2 (= estradiol), GT (gonadotropiny), nižší hladina je ale progesteronu, a GT ztrácí cykličnost.
Menopauza
Během této fáze dochází k trvalému vymizení menstruace, protože ovária ztrácejí folikulární aktivity.
Perimenopauza
Toto období začíná před menopauzou a trvá ještě zhruba rok po menopauze. Projevuje se nepravidelnou menstruací, zvýšením FSH a normální hodnotu E2.
Postmenopauza
Tato fáze začíná zhruba rok po menopauze a je pro ni typické vymizení menstruace, trvalé zvýšení FSH a snížení E2.
U části žen se projevuje postmenopauzální syndrom, k jeho léčbě se využívají samotné estrogeny, nebo i hormonální terapie v širším slova smyslu (kombinace estrogenů a gestagenů). Výběr léčby by měl vycházet z obtíží pacientky. HRT je vhodná na akutní příznaky, jako jsou bolesti hlavy, pocení a návaly horka, závratě a bušení srdce. Tato léčba pak bývá na 90 % úspěšná, vhodná je také u močopohlavních obtíží, protože odstraňuje poševní a urologické příznaky, zlepšuje inkontinence.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Jak se Zyrtec užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak Zyrtec uchovávat
Obsah balení a další informace
Co je Zyrtec a k čemu se používá
Léčivou látkou přípravku Zyrtec je cetirizin-dihydrochlorid. Zyrtec je antialergikum.
Zyrtec se u dospělých a u dětí od dvou let věku používá k:
zmírnění nosních a očních příznaků sezonní a celoroční alergické rýmy,
zmírnění příznaků kopřivky.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Neužívejte Zyrtec:
jestliže máte závažnou poruchu funkce ledvin (těžké selhání ledvin s clearance kreatininu pod 10 ml/min),
jestliže jste alergický(á) na cetirizin-dihydrochlorid nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6), na hydroxyzin nebo na látky odvozené od piperazinu (blízce příbuzné léčivé látky jiných přípravků).
Upozornění a opatření
Jestliže máte poruchu funkce ledvin, prosím, poraďte se s lékařem; v případě potřeby budete užívat sníženou dávku přípravku. Novou dávku určí lékař.
Jestliže máte problémy s močením (při potížích s míchou nebo prostatou nebo močovým měchýřem), poraďte se se svým lékařem.
Jestliže máte epilepsii nebo je u Vás vyšší riziko vzniku křečí, měl(a) byste se před zahájením léčby poradit se svým lékařem.
Mezi alkoholem (při hladině 0,5 g/l v krvi, což odpovídá jedné skleničce vína) a cetirizinem užívaným v doporučených dávkách nebylo pozorováno žádné klinicky významné vzájemné působení. Nejsou však k dispozici údaje o bezpečnosti, pokud jsou užívány vyšší dávky cetirizinu současně s alkoholem. Proto se, stejně jako u všech ostatních antihistaminik, doporučuje vyloučit současné požívání alkoholu při léčbě přípravkem Zyrtec.
Jestliže je u Vás plánováno provedení testu na alergie, zeptejte se svého lékaře, zda máte přestat užívat Zyrtec několik dní před testem. Tento lék může ovlivnit výsledky Vašeho testu na alergie.
Další léčivé přípravky a Zyrtec
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.
Zyrtec s jídlem a pitím
Jídlo neovlivňuje vstřebávání přípravku Zyrtec.
Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Zyrtec nemá být podáván těhotným ženám. Náhodné užití léku by nemělo vyvolat žádné škodlivé účinky na plod. Nicméně lék užívejte, jen pokud je to nezbytně nutné a po poradě s lékařem. Cetirizin se vylučuje do mateřského mléka. A proto byste bez porady s lékařem neměla Zyrtec užívat během kojení.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Klinické studie neprokázaly zhoršení pozornosti, bdělosti a schopnosti řídit motorové vozidlo při používání přípravku Zyrtec v doporučených dávkách. Jestliže se chystáte řídit motorové vozidlo, provozovat potenciálně nebezpečné činnosti nebo obsluhovat stroje, sledujte pozorně svoji reakci na lék. Nepřekračujte doporučenou dávku přípravku.
Zyrtec, perorální kapky, roztok, obsahuje methylparaben (E218) a propylparaben (E216), které
mohou vyvolávat alergické reakce (pravděpodobně opožděné).
Jak se Zyrtec užívá
Vždy užívejte tento přípravek přesně v souladu s příbalovou informací nebo podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Kapky se podávají perorálně – buď nakapané na lžičku, nebo zředěné vodou ve sklenici. V případě, že se používá naředěný roztok, je zvláště u dětí důležité naředit kapky pouze takovým množstvím vody, aby mohl pacient vypít (spolknout) celý objem roztoku najednou. Naředěný roztok se užívá ihned. Při odpočítávání kapek se lahvička drží ve vertikální poloze (dnem nahoru). Pokud se kapky dostatečně neuvolňují a nedosáhl(a) jste správného počtu kapek, obraťte lahvičku dnem dolů a pak opět dnem nahoru a pokračujte v odpočtu kapek.
Dospělí a dospívající starší než 12 let: 10 mg (20 kapek) jednou denně.
Děti ve věku od 6 do 12 let: 5 mg (10 kapek) dvakrát denně.
Děti ve věku od 2 do 6 let: 2,5 mg (5 kapek) dvakrát denně.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Pacientům se středně závažnou poruchou funkce ledvin se doporučuje užívat 5 mg (10 kapek) jednou denně. Pokud trpíte závažným onemocněním ledvin, poraďte se se svým lékařem, který Vám může upravit dávkování. Pokud Vaše dítě trpí onemocněním ledvin, poraďte se se svým lékařem, který může upravit dávkování podle potřeb Vašeho dítěte. Pokud vnímáte účinek přípravku Zyrtec jako příliš slabý nebo příliš silný, prosím poraďte se se svým lékařem.
Délka léčby
Délka léčby závisí na typu, průběhu a délce trvání Vašich potíží. Prosím požádejte o radu svého lékárníka.
Jestliže jste užil(a) více kapek Zyrtec, než jste měl(a):
Pokud se domníváte, že jste užil(a) vyšší dávku přípravku Zyrtec, než jste měl(a), informujte prosím svého lékaře, který rozhodne v případě potřeby o dalších opatřeních. V případě předávkování se níže uvedené nežádoucí účinky mohou vyskytnout se zvýšenou intenzitou. Byly hlášeny následující nežádoucí účinky: zmatenost, průjem, závratě, únava, bolest hlavy, malátnost, rozšíření zornic, svědění, nervozita, útlum, ospalost, otupění, abnormálně zrychlený tep, třes a zadržování moči.
Jestliže jste zapomněl(a) užít Zyrtec:
Nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku.
Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.
Možné nežádoucí účinky
Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Následující nežádoucí účinky jsou vzácné nebo velmi vzácné, ale pokud se u Vás vyskytnou, musíte přestat užívat Zyrtec a ihned se poradit s lékařem:
alergické reakce, včetně těžkých reakcí a angioedému (závažná alergická reakce, která způsobuje otok obličeje a hrdla). Tyto reakce se mohou objevit brzy po prvním užití léku nebo se mohou rozvinout později. Časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů) – ospalost, závrať, bolest hlavy, zánět hltanu, rýma (u dětí), průjem, nevolnost, sucho v ústech, únava.
Méně časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů) – rozrušení (neklid), parestezie (zvláštní pocity na kůži), bolesti břicha, pruritus (svědění kůže), vyrážka, astenie (nadměrná únava), malátnost.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů) – alergická reakce, někdy závažná (velmi vzácně), deprese, halucinace, agrese, zmatenost, nespavost, křeče, tachykardie (zrychlená srdeční frekvence), abnormální funkce jater, kopřivka, otok, zvýšení tělesné hmotnosti.
Velmi vzácné nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 10 000 pacientů) – trombocytopenie (snížený počet krevních destiček), tiky (mimovolní záškuby), mdloby, dyskineze (mimovolní pohyby), dystonie (abnormální prodloužené svalové stahy), třes, dysgeuzie (změněná chuť), rozmazané vidění, porucha akomodace, okulogyrie (mimovolní pohyby oční bulvy), angioedém (závažná alergická reakce, která způsobuje otok obličeje a hrdla), fixní lékový exantém (lokalizované kožní erupce), abnormální vylučování moči (pomočování, bolest a/nebo obtíže při močení).
Frekvence nežádoucích účinků není známa (frekvenci nelze z dostupných údajů určit), zvýšená chuť k jídlu, sebevražedné myšlenky (opakující se myšlenky na sebevraždu nebo posedlost sebevraždou), amnézie (ztráta paměti), porucha paměti, vertigo (pocit otáčení nebo pohybu), zadržování moči (neschopnost zcela vyprázdnit močový měchýř). Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci.
Jak Zyrtec uchovávat
Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce a lahvičce za „Použitelné do“ nebo „EXP“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Po prvním otevření lahvičky nepoužívejte déle než 3 měsíce. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Obsah balení a další informace
Co Zyrtec obsahuje
Léčivou látkou je cetirizin-dihydrochlorid. Jeden ml (= 20 kapek) obsahuje 10 mg cetirizin-dihydrochloridu. Jedna kapka obsahuje 0,5 mg cetirizin-dihydrochloridu.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek AULIN by neměl být podáván současně s nesteroidními protizánětlivými léčivými přípravky (NSAID) včetně selektivních inhibitorů cyclooxygenázy-2. V průběhu léčby přípravkem AULIN by mělo být pacientům doporučeno, aby se vyhnuli používání jiných analgetik. Riziko výskytu nežádoucích účinků je možné snížit použitím minimální efektivní dávky po co nejkratší možnou dobu dostatečnou ke zvládnutí symptomů onemocnění (viz bod 4.2). Není-li pozorován přínos léčby, mělo by být podávání přípravku ukončeno.
Účinky na funkci jater: Vzácně bylo hlášeno, že byl přípravek AULIN spojován se závažnými jaterními reakcemi, včetně velmi vzácných případů úmrtí (viz též bod 4.8). Pacientům, u nichž se v průběhu léčby přípravkem AULIN objeví příznaky poškození jater (například anorexie, nausea, zvracení, bolesti břicha, únava, tmavě zabarvená moč), nebo pacientům, u nichž se zjistí abnormální výsledky vyšetření jaterních funkcí, by měla být léčba přerušena. Tito pacienti by již nimesulidem neměli být znovu léčeni. Po krátkodobé expozici léčivu bylo hlášeno poškození jater, které bylo ve většině případů reverzibilní.
U pacientů, kteří užívají nimesulid a u nichž se objeví horečka a/nebo flu-like symptomy, by léčba měla být přerušena.
Účinky na gastrointestinální trakt:Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointestinálních příhod. Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou NSAID, u pacientů s anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti by měli být léčeni nejnižší možnou dávkou přípravku. Je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (například misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy) pro dané pacienty a také pro pacienty dlouhodobě léčené acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5).
Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí být poučeni, aby včas hlásili všechny neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), především na počátku léčby.
Krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace/perforace se mohou objevit kdykoliv v průběhu léčby za výskytu varovných příznaků nebo bez nich a s předchozími gastrointestinálními příhodami v anamnéze nebo bez nich. Objeví-li se u pacienta krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace, měl by se nimesulid vysadit. Nimesulid by se měl používat s opatrností u pacientů s gastrointestinálními poruchami včetně peptických vředů, krvácení do gastrointestinálního traktu, ulcerózní kolitidy či Crohnovy choroby v anamnéze.
Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení (například perorálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, SSRI nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5). Pokud se během léčby přípravkem AULIN objeví gastrointestinální vředy nebo krvácení, musí být léčba ukončena. NSA by měla být podávána s opatrností pacientům s gastrointestinálním onemocněním v anamnéze (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), neboť se jejich stav může zhoršit (viz bod 4.8).
Starší pacienti jsou obzvlášť náchylní vůči nežádoucím účinkům nesteroidních antirevmatik včetně gastrointestinálního krvácení a perforací, poruch renálních, srdečních a jaterních funkcí. Z tohoto důvodu se doporučuje klinické sledování těchto pacientů.
Účinky na kardiovaskulární a cerebrovaskulární systémy: Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktů). Neexistují dostatečné údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro nimesulid.
Podávávání nimesulidu je třeba pečlivě zvážit u pacientů se špatně kompenzovanou hypertenzí, kongestivním srdečním selháním, ICHS, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (například hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).
Jelikož nimesulid může ovlivňovat funkce krevních destiček, měl by se opatrně používat u pacientů s hemoragickou diatézou. Avšak AULIN neslouží jako náhrada acetylsalicylové kyseliny v prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Účinky na funkci ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin a u kardiaků by se mělo postupovat s opatrností, jelikož použití přípravku AULIN může vést ke zhoršení renálních funkcí. V případě jejich zhoršení by se měla léčba vysadit.
Účinky na kůži: Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Přípravek AULIN musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.
Účinky na plodnost: Použití přípravku AULIN může vést ke snížení plodnosti žen a nedoporučuje se v případech, kdy žena plánuje těhotenství. U žen, kterým se nedaří otěhotnět nebo u kterých existuje podezření na neplodnost, by mělo být zváženo přerušení léčby přípravkem AULIN (viz bod 4.6).
Tablety přípravku AULIN obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
Granule pro přípravu perorálního roztoku AULIN obsahují sacharosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktosy, malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo sacharoso-izomaltasové deficienci by tento přípravek neměli užívat.
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce: Ostatní NSAID: Současné podávání přípravku AULIN a jiných NSAID včetně kyseliny acetylsalicylové podávané v protizánětlivých dávkách (≥1 g jako jedna dávka nebo ≥3 g celkové denní dávky) se nedoporučuje.
Kortikosteroidy: Kortikoidy zvyšují riziko gastrointestinálních ulcerací a krvácení.
Antikoagulancia: Účinek antikoagulancií, například warfarinu, může být zvýšen současným podáváním nesteroidních antirevmatik. Pacienti užívající warfarin nebo podobná antikoagulancia či kyselinu acetylsalicylovou vykazují při léčbě přípravkem AULIN zvýšené riziko krvácivých komplikací. Proto se tyto kombinace nedoporučují a jsou kontraindikovány u pacientů s těžkými poruchami koagulace. Není-li možné vyhnout se kombinaci uvedených látek, měly by se důkladně monitorovat parametry krevní srážlivosti.
Antiagregační látky a SSRI: Současné podávání antiagregačních látek nebo SSRI zvyšuje riziko gastrointestinálního krvácení.
Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté angiotensinu II: NSA mohou snížit účinnost diuretik a antihypertensiv. U některých pacientů se sníženou renální funkcí (například dehydratovaní pacienti nebo starší osoby s nedostatečnou funkcí ledvin) může současné podávání ACE inhibitorů a inhibitorů cyklooxygenázy mít za následek zhoršení renálních funkcí, včetně možné akutní renální insuficience, která je obvykle reverzibilní. Výskyt těchto interakcí by měl být zvážen v případě pacientů, kteří musí užívat AULIN současně s ACE inhibitory či antagonisty angiotensinu II. Pokud jsou tyto léky podávány současně, je třeba zejména u starších pacientů zavést následující opatření: Pacienti by měli být řádně hydratováni, jejich renální funkce by měly být od zavedení současné léčby monitorovány a periodicky analyzovány.
Farmakokinetické interakce: účinky nimesulidu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků:
Furosemid: U zdravých osob nimesulid přechodně zeslabuje účinek furosemidu na vylučování sodíku, v menší míře i na vylučování draslíku a snižuje odpověď na podání diuretika. Následkem současného podání nimesulidu a furosemidu dochází ke snížení AUC (asi o 20 %) a kumulativní exkrece furosemidu, bez ovlivnění renální clearance. Při současném podání furosemidu a přípravku AULIN je nutné dbát opatrnosti u pacientů s postižením ledvin a srdce, dle informací uvedených v bodě 4.4.
Lithium: Dle některých hlášení snižují nesteroidní antiflogistika clearance lithia, následkem čehož dochází ke zvýšení jeho hladiny v plazmě a k toxickým projevům. Je-li AULIN podáván pacientům léčeným lithiem, měla by být jeho hladina důkladně monitorována.
In vivo byly též studovány možné farmakokinetické interakce s glibenklamidem, teofylinem, warfarinem, digoxinem, cimetidinem a antacidy (to je kombinace hliníku a hydroxidu hořečnatého). Nebyly zaznamenány žádné klinicky významné interakce.
Nimesulid inhibuje CYP2C9. Plazmatické koncentrace léků, které jsou tímto enzymem metabolizovány, mohou být při současném podávání přípravku AULIN zvýšeny.
Opatrnosti je třeba, pokud je nimesulid podán méně než 24 hodin před podáním nebo po podání methotrexátu, jelikož sérové hladiny methotrexátu mohou být zvýšeny, a tak může být vyšší i toxicita tohoto léčiva.
Z důvodu účinku na renální prostaglandiny mohou inhibitory prostaglandin syntetázy, jako je nimesulid, zvyšovat nefrotoxicitu cyklosporinů.
Farmakokinetické interakce: Ovlivnění účinku nimesulidu jinými léčivy:
Studie in vitro prokázaly vytěsnění nimesulidu z vazebních míst působením tolbutamidu, kyselinou salicylovou a kyselinou valproovou. Bez ohledu na možné ovlivnění plazmatických hladin však tyto interakce neměly žádný klinický význam.
Těhotenství a kojení
Podávání přípravku AULIN je kontraindikováno v průběhu posledního trimestru těhotenství. Stejně jako u jiných NSAID, podávání přípravku AULIN ženám, které se snaží otěhotnět, se nedoporučuje.
Inhibice syntézy prostaglandinů může mít negativní vliv na těhotenství a fetální/embryonální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a kardiálních malformací po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v počátku těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % až na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou léčby.
U zvířat bylo prokázáno, že podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embryonální letalitě. Navíc byla u zvířat po podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů v průběhu organogenetické periody hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních.
Studie provedené na králících ukázaly atypickou reprodukční toxicitu (viz bod 5.3) a k dispozici nejsou žádná adekvátní data o podávání přípravku AULIN těhotným ženám. Potenciální riziko pro člověka není známo a podávání přípravku v průběhu prvního a druhého trimestru těhotenství se nedoporučuje, pokud to není nezbytně nutné. Pokud je AULIN podáván ženám, které chtějí otěhotnět, nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být délka léčby co nejkratší.
Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinů mohou vystavovat plod kardiopulmonální toxicitě (předčasný uzávěr ductus arteriosus a pulmonální hypertenze); renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydramnion.
Matku a novorozence na konci těhotenství mohou vystavovat: potenciálnímu prodloužení krvácení, inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu. Proto je nimesulid kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.
Kojení: Není známo, zda se nimesulid u lidí vylučuje do mateřského mléka. AULIN je u kojících žen kontraindikován.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie s přípravkem AULIN, které by se týkaly možného ovlivnění schopnosti řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Nicméně pacienti, u nichž se po podání přípravku AULIN objeví vertigo nebo somnolence, by řídit motorová vozidla ani obsluhovat stroje neměli.
Nežádoucí účinky
Obecně: Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktu). V souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly také hlášeny otoky, hypertenze a srdeční selhání. Velmi vzácně byly pozorovány kožní bulózní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob. Po léčbě byly pozorovány také nausea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hematemeza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby (viz bod 4.4). Méně často byla pozorována gastritida.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Níže uvedený seznam nežádoucích účinků se zakládá na provedených kontrolovaných klinických studiích* (přibližně 7 800 pacientů) a na postmarketingovém sledování s následujícím hodnocením výskytu nežádoucích příhod: velmi časté (>1/10); časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1,000, <1/100); vzácné (>1/10,000, <1/1,000); velmi vzácné (<1/10,000), včetně ojedinělých případů.
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: anemie, Eozinofilie
Velmi vzácné: trombocytopenie, Pancytopenie, Purpura
Poruchy imunitního systému
Vzácné: hypersensitivita
Velmi vzácné: anafylaxe
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: hyperkalemie
Psychiatrické poruchy
Vzácné: úzkost, nervozita, noční můry
Poruchy nervového systému
Méně časté: závrať
Velmi vzácné: bolesti hlavy, somnolence, encefalopatie (Reyův syndrom)
Velmi vzácné: retence moči, selhání ledvin, oligurie, intersticiální nefritida
Ostatní a celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: edém
Vzácné: malátnost, astenie
Velmi vzácné: hypotermie
Frekvence výskytu založena na klinických studiích.
Předávkování
Příznaky akutního předávkování nesteroidními antiflogistiky se obvykle omezují na otupělost, ospalost, nevolnost, zvracení a bolest v oblasti epigastria, jež jsou za podpůrné péče obvykle reverzibilní. Může se objevit krvácení do GIT. Také se může vyskytnout hypertenze, akutní renální selhání, útlum dýchání a kóma, tyto příznaky jsou však vzácné. Při léčbě terapeutickými dávkami nesteroidních antiflogistik byl hlášen výskyt anafylaktoidních reakcí, jež se mohou objevit i v případě předávkování. Při předávkování nesteroidními antiflogistiky by měla být pacientům podána symptomatická a podpůrná léčba. Neexistují žádná specifická antidota. O účinnosti hemodialýzy neexistují žádné informace, na základě vysokého stupně vazby nimesulidu na bílkoviny plazmy (až 97,5 %) však není pravděpodobné, že by dialýza byla při předávkování řešením. U pacientů do 4 hodin po předávkování nebo v případě předávkování vysokými dávkami léku je možné indikovat emezi a/nebo aktivní uhlí (60–100 g u dospělých), a/nebo osmotické projímadlo. Vzhledem k silné vazbě na bílkoviny plazmy nebude pravděpodobně účinná ani forsírovaná diuréza, alkalizace moči, hemodialýza, ani hemoperfúze. Měly by se monitorovat funkce ledvin a jater.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
Farmakoterapeutická skupina: Jiná nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, nimesulidATC kód: M01AX17. Nimesulid patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv s analgetickým a antipyretickým účinkem, nimesulid účinkuje jako inhibitor enzymu cyklooxygenázy, která se účastní syntézy prostaglandinů. Nimesulid se po perorálním podání dobře absorbuje. Po podání jednotlivé dávky 100 mg nimesulidu je u dospělých dosaženo maximální plazmatické koncentrace (3–4 mg/l) v průběhu 2–3 hodin. AUC=20–35 mg.h/l. Mezi těmito hodnotami a výsledky získanými po podávání dávky 100 mg 2x denně po dobu 7 dní nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Až 97,5 % se váže na bílkoviny plazmy. Nimesulid je několika způsoby výrazně metabolizován v játrech, včetně izoenzymu 2C9 systému cytochromu P450(CYP). Při podávání kombinací léčiv, která jsou taktéž metabolizována CYP2C9, je tedy nutné uvažovat o možných interakcích (viz bod 4.5). Hlavním metabolitem je para-hydroxy derivát, jenž je také farmakologicky aktivní. Časový interval do zjištění této látky v krevním oběhu je krátký (cca 0,8 hodiny), avšak rychlost jeho tvorby není vysoká a je mnohem nižší než je rychlost absorpce nimesulidu. Hydroxynimesulid je jediný metabolit, který je možné v plazmě detekovat a je téměř úplně konjugován. Hodnota T½ činí 3,2–6,0 hod. Nimesulid je vylučován převážně močí (cca 50 % podané dávky). Jen 1–3 % se vylučuje v nezměněné formě. Hydroxynimesulid, hlavní metabolit, je možné zjistit jen ve formě glukuronátu. Přibližně 29 % podané dávky se po metabolizaci vylučuje stolicí. Kinetický profil nimesulidu byl po jednotlivém i opakovaném podání starším pacientům nezměněn. V rámci akutní experimentální studie, kdy byl nimesulid podáván pacientům trpícím mírným či středně závažným postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) a zdravým dobrovolníkům, nebyla maximální plazmatická koncentrace nimesulidu ani jeho hlavního metabolitu u osob s postižením renálních funkcí oproti zdravým dobrovolníkům zvýšená. Hodnoty AUC a t1/2 beta byly o 50 % vyšší, byly však vždy v souladu s kinetikou pozorovanou v případě nimesulidu u zdravých dobrovolníků. Opakované podání léku nezpůsobilo jeho akumulaci v organismu. Nimesulid je kontraindikován u pacientů s postižením jaterních funkcí.
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Předklinické údaje, získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. V rámci studia toxicity při opakovaném podání vykazoval nimesulid gastrointestinální, renální a hepatální toxicitu.V rámci výzkumu reprodukční toxicity byly pozorovány embryotoxické a teratogenní účinky (malformace kostry, dilatace mozkových komor) u pokusných králíků, ale nikoliv u potkanů, v dávce netoxické pro březí samice. U potkanů byla zaznamenána zvýšená úmrtnost potomstva v období těsně po porodu a nimesulid vykazoval také nežádoucí účinky na fertilitu.
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat.
Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka.
Tento přípravek byl předepsán Vám, a proto jej nedávejte žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne vzávažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny vtéto příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
V příbalové informaci naleznete:
Co je Omeprazol-ratiopharm 20 mg a kčemu se používá.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívat.
Jak se Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívá.
Možné nežádoucí účinky.
Uchovávání přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg.
Další informace.
CO JE Omeprazol-ratiopharm 20 mg A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Omeprazol-ratiopharm tobolky obsahuje léčivou látku omeprazol. Omeprazol patří do skupiny léčiv nazývaných inhibitory protonové pumpy. Účinkují tak, že snižují množství kyseliny, která se tvoří ve Vašem žaludku.
Omeprazol-ratiopharm 20 mg se používá kléčbě následujících stavů: U dospělých:
u refluxní choroby jícnu. Žaludeční kyselina se v tomto případě vrací do jícnu (trubice, která spojuje ústa a žaludek) a vyvolává bolest, zánět a pálení žáhy.
u vředů horní části tenkého střeva (duodenální vředy) nebo žaludku (žaludeční vředy).
u vředů, které jsou infikovány bakterií nazývanou Helicobacter pylori. Pokud máte toto onemocnění, lékař Vám může též předepsat antibiotika k léčbě infekce a hojení vředu.
u vředů, které jsou způsobeny užíváním léčiv označovaných jako nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs). Omeprazol-ratiopharm lze podávat, aby se zabránilo tvorbě vředů, když užíváte NSAIDs.
při nadměrné tvorbě žaludeční kyseliny způsobené růstem slinivky břišní (syndrom Zollinger-Ellison).
U dětí: Děti od 2 let a hmotnosti 20 kg
refluxní choroba jícnu. Žaludeční kyselina se v tomto případě vrací do jícnu (trubice, která spojuje ústa a žaludek) a vyvolává bolest, zánět a pálení žáhy. U dětí mohou příznaky zahrnovat i návrat žaludečního obsahu do úst (regurgitace), nucení na zvracení (zvracení) a pomalé přibývání na váze.
Děti od 4 roků a dospívající
vředy, které jsou infikovány bakterií nazývanou Helicobacter pylori. Pokud má Vaše dítě tuto infekci, lékař mu může předepsat antibiotika k léčbě infekce a hojení vředu.
ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE Omeprazol-ratiopharm 20 mg UŽÍVAT
Neužívejte Omeprazol-ratiopharm 20 mg:
jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na omeprazol nebo na kteroukoli další složku přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg.
jestliže jste alergický/á na léky obsahující jiné inhibitory protonové pumpy (například pantoprazol, lansoprazol, rabeprazol, esomeprazol).
jestliže užíváte léky, které obsahují nelfinavir (k léčbě infekce HIV).
Při nejistotě se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka předtím, než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Vzhledem k množství léčivé látky není přípravek vhodný pro podávání dětem s tělesnou hmotností nižší než 20 kg. Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg je zapotřebí, Omeprazol-ratiopharm 20 mg může zakrývat příznaky jiných onemocnění.
Pokud se následující problémy týkají také Vás, informujte o tom lékaře ještě předtím, než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg a nebo v průběhu léčby:
jestliže jste bez známých příčin více zhubnul/a a máte potíže s polykáním.
máte bolesti břicha nebo nechuť k jídlu.
začal/a jste zvracet potravu nebo krev.
máte černou stolici (stolici s příměsí krve).
máte silný a trvalý průjem, neboť bylo zjištěno, že podávání omeprazolu je spojeno s malým zvýšením rizika infekčního průjmu.
máte závažné problémy s játry.
Jestliže užíváte Omeprazol-ratiopharm 20 mg dlouhodobě (déle než 1 rok), lékař Vás pravděpodobně bude pravidelně sledovat. Měl(a) byste lékaři říci o jakémkoli zvláštním příznaku a pozorování, kdykoliv lékaře navštívíte.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky Prosím, informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Omeprazol-ratiopharm 20 mg může ovlivnit účinek jiných léků a jiné léky mohou ovlivnit účinek přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Neužívejte Omeprazol-ratiopharm, pokud užíváte léky obsahující nelfinavir (k léčbě infekce HIV).
Informujte lékaře nebo lékárníka, pokud užíváte některé z následujících léčiv:
ketokonazol, itrakonazol nebo vorikonazol (k léčbě plísňových onemocnění).
digoxin (k léčbě problémů se srdcem).
diazepam (k léčbě úzkosti, uvolnění svalů nebo epilepsie).
fenytoin (k léčbě epilepsie). Pokud užíváte fenytoin, lékař bude provádět sledování, když začnete užívat nebo přestanete užívat Omeprazol-ratiopharm.
warfarin a jiné blokátory vitaminu K (ke snížení srážlivosti krve). Lékař může provádět sledování, když začnete užívat nebo přestanete užívat Omeprazol-ratiopharm.
cilostazol (k léčbě přerušované klaudikace, to je bolesti vznikající při chůzi, kdy dochází k nedokrvení svalů při porušeném průtoku krve v dolních končetinách).
saquinavir (k léčbě infekce HIV).
klopidogrel (k předcházení tvorbě krevních sraženin (trombů)).
Pokud Vám lékař předepsal antibiotika amoxicilin a klarithromycin a současně Omeprazol-ratiopharm k léčbě vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori, je velmi důležité, abyste lékaře informoval/a o všech lécích, které užíváte.
Užívání přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg s jídlem a pitím Přípravek můžete užívat v průběhu jídla nebo nalačno.
Těhotenství a kojení Poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. Předtím než začnete užívat Omeprazol-ratiopharm , informujte lékaře, pokud jste těhotná nebo se snažíte otěhotnět. Lékař rozhodne, zda můžete v této době užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Lékař rozhodne, zda můžete užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg v průběhu kojení.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů Omeprazol-ratiopharm 20 mg pravděpodobně neovlivní Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat nástroje a stroje. Mohou se objevit některé nežádoucí účinky jako závratě a poruchy vidění (viz bod 4). Pokud se u Vás objeví, neměl(a) byste řídit a obsluhovat stroje.
Důležité informace o některých složkách přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg obsahuje laktosu. Pokud Vám lékař řekl, že nesnášíte některé cukry, obraťte se na lékaře předtím, než začnete užívat tento přípravek.
JAK SE Omeprazol-ratiopharm 20 mg UŽÍVÁ
Vždy užívejte přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Lékař Vám řekne, kolik tobolek a jak dlouho je budete užívat. Závisí to na onemocnění a Vašem věku.
Obvyklé dávky jsou uvedeny níže: Dospělí: Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace: Pokud lékař zjistil, že Váš jícen je mírně poškozen, obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4-8 týdnů. Pokud se jícen nezhojí, může Vám lékař doporučit užívání dávky 40 mg po dobu dalších 8 týdnů. Pokud se jícen již zhojil, tak obvyklá pokračovací dávka je 10 mg jednou denně. Pokud jícen není poškozen, tak obvyklá dávka je 10 mg jednou denně.
Léčba vředů v horní části tenkého střeva (dvanáctníkový vřed): Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 2 týdnů. Pokud se vřed nezhojí, může Vám lékař doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 2 týdnů. Pokud se vřed zcela nezhojí, dávku lze zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.
Léčba žaludečních vředů: Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 týdnů. Pokud nedojde ke zhojení, lékař Vám může doporučit užívání stejné dávky po dobu dalších 4 týdnů. Pokud se vřed zcela nezhojil, lze dávku zvýšit na 40 mg jednou denně po dobu 8 týdnů.
Prevence návratu dvanáctníkových a žaludečních vředů: Obvyklá dávka je 10 mg nebo 20 mg jednou denně. Lékař může dávku zvýšit na 40 mg jednou denně.
Léčba dvanáctníkových a žaludečních vředů způsobených užíváním NSAIDs (nesteroidní protizánětlivé léky): Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně po dobu 4 až 8 týdnů.
Prevence vzniku dvanáctníkových a žaludečních vředů, pokud užíváte NSAIDs: Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.
Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu: Obvyklá dávka je Omeprazol-ratiopharm 20 mg dvakrát denně po dobu 1 týdne. Lékař Vám předepíše dvě z následujících antibiotik: amoxicilin, klarithromycin nebo metronidazol.
Léčba nadměrné tvorby kyseliny v žaludku způsobené růstem slinivky břišní (syndron Zollinger-Ellison): Obvyklá dávka je 60 mg denně. Lékař může dávku podle potřeby zvýšit a rozhodne o tom, jak dlouho budete přípravek užívat.
Děti: Léčba příznaků refluxní choroby jícnu, například pálení žáhy a kyselé regurgitace: Děti starší než 2 roky a s tělesnou hmotností větší než 20 kg mohou užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce.
Léčba vředů způsobených infekcí Helicobacter pylori a prevence jejich návratu: Děti starší než 4 roky mohou užívat Omeprazol-ratiopharm 20 mg. Dávka pro děti se určí na základě tělesné hmotnosti a lékař rozhodne o správné dávce. Lékař Vašemu dítěti předepíše také dvě antibiotika nazývaná amoxicilin a klarithromycin.
Způsob užívání tohoto přípravku Doporučuje se užívat tobolky ráno. Tobolky můžete užívat v průběhu jídla nebo nalačno. Tobolky spolkněte celé a zapijte polovinou sklenice vody. Tobolky nekousejte ani nedrťte. Tobolky obsahují potahované pelety, které zabraňují tomu, aby se léčivá látka rozkládala v kyselém prostředí žaludku. Je důležité, aby se pelety nepoškodily.
Co dělat v případě, že máte, nebo Vaše dítě má, potíže s polykáním tobolek. Jestliže máte nebo Vaše dítě má potíže s polykáním tobolek, tak tobolku otevřete a obsah spolkněte a zapijte polovinou sklenice vody nebo vysypte obsah tobolky do sklenice s vodou prostou oxidu uhličitého (neperlivá voda), kyselým ovocným džusem (například jablečný, pomerančový nebo ananasový) nebo jablečnou šťávou. Před vypitím vždy zamíchejte (směs nebude zcela čirá). Směs hned vypijte nebo nejpozději do 30 minut. Abyste vypili veškerý lék, vypláchněte dobře sklenici ještě jednou vodou a obsah vypijte. Tuhé částečky obsahují léčivou látku nekousejte ani je nedrťte.
Jestliže jste užil(a) více tobolek přípravku Omeprazol-ratiopharm 20 mg, než jste měl(a), nebo při náhodném požití tobolek dítětem, se poraďte s lékařem. Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Omeprazol-ratiopharm 20 mg, užijte dávku, jakmile si vzpomenete. Pokud se však blíží doba pro další pravidelnou dávku, vyčkejte do této doby a pak pokračujte podle dávkovacího režimu. Nezdvojujte následující dávku, abyste doplnil(a) vynechanou dávku.
MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Podobně jako všechny léky, může mít i Omeprazol-ratiopharm 20 mg nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Pokud zaznamenáte některý z následujících vzácných, ale závažných nežádoucích účinků, přestaňte Omeprazol-ratiopharm 20 mg užívat a ihned kontaktujte lékaře:
náhlá dušnost, otok rtů, jazyka a hrdla nebo těla, vyrážka, slabost nebo potíže s polykáním (těžká alergická reakce)
zrudnutí kůže s puchýři nebo olupováním kůže. Může být přítomno puchýřovatění a krvácení ze rtů, očí, úst, nosu a pohlavních orgánů. Může jít o Stevens-Johnson syndrom nebo toxickou epidermální nekrolýzu.
žlutá kůže, tmavá moč a únava, které mohou být projevem poškození jater
Nežádoucí účinky se mohou vyskytovat s určitou četností, které jsou definovány takto: Velmi časté: Vyskytuje se u více než 1 pacienta z 10 Časté: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů ze 100 Méně časté: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů z 1000 Vzácné: Vyskytuje se u 1 až 10 pacientů z 10000 Velmi vzácné: Vyskytuje se u méně než 1 pacienta z 10000 Neznámá frekvence: Není známo (z dostupných dat nelze určit)
Další nežádoucí účinky zahrnují:
Časté nežádoucí účinky
Bolest hlavy.
Vlivy na Váš žaludek a střevo: průjem, bolest břicha, zácpa, plynatost.
Pocit na zvracení (nausea) nebo zvracení.
Zvyšuje riziko předčasného úmrtí, především na infarkt a srdeční selhání. Riziko výrazně roste po třech letech pravidelného užívání vyšších dávek.
Problémy s krví, například snížený počet bílých krvinek nebo krevních destiček. To může způsobovat slabost, tvorbu modřin nebo snadné onemocnění infekcemi.
Alergické reakce, někdy velmi závažné, včetně otoku rtů, jazyka a hrdla, horečky a dušnosti.
Nízké hladiny sodíku v krvi. To může způsobovat slabost, nucení na zvracení (nausea) a křeče.
Pocit nabuzenosti, zmatenosti nebo deprese.
Poruchy chuti.
Problémy s viděním, například neostré vidění.
Náhlý pocit dušnosti nebo neschopnosti se nadechnout (bronchospasmus).
Sucho v ústech.
Zánět dutiny ústní.
Houbová infekce označovaná jako moučnivka postihující střevo.
Problémy s játry včetně žloutenky, která způsobuje zežloutnutí kůže, ztmavnutí moči a únavu.
Ztráta vlasů (plešatost).
Kožní vyrážka po oslunění.
Bolesti kloubů nebo svalů.
Závažné problémy s ledvinami (intersticiální nefritida).
Zvýšená potivost.
Velmi vzácné nežádoucí účinky
Změny krevních testů zahrnující agranulocytózu (chybění bílých krvinek).
Agresivita.
Vidiny, sluchové vjemy, které nemají reálný základ, nebo pocity, které neexistují (halucinace).
Závažné jaterní problémy vedoucí k selhání jater a zánětu mozku.
Náhlý nástup těžké vyrážky nebo puchýřovatění nebo olupování kůže. Může být doprovázeno horečkou a bolestí kloubů (Erythema multiforme, Stevens-Johnson syndrom, toxická epidermální nekrolýza).
Svalová slabost.
Zvětšení prsů u mužů.
Snížená hladina hořčíku v krvi.
Omeprazol může ve velmi vzácných případech ovlivnit bílé krvinky vedoucí až k imunodeficitu.
Pokud máte infekční onemocnění s příznaky horečky a celkově značně zhoršeného stavu s příznaky místní infekce, například bolest šíje, v krku nebo ústech nebo potíže s močením, poraďte se co nejdříve s lékařem, aby bylo možno krevním testem vyloučit chybění bílých krvinek (agranulocytózu). Je třeba, abyste v tuto chvíli informoval(a) lékaře o lécích, které užíváte. Nebuďte znepokojeni tímto seznamem možných nežádoucích účinků. U Vás se nemusí objevit žádný z nich. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
JAK PŘÍPRAVEK Omeprazol-ratiopharm 20 mg UCHOVÁVAT
Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Uchovávejte při teplotě do 25C. Přípravek nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Jak přípravek Omeprazol-ratiopharm 20 mg vypadá a co obsahuje toto balení. Popis přípravku: Omeprazol-ratiopharm 20 mg je tvrdá želatinová tobolka bílé barvy s potiskem OM na vrchní části tobolky a 20 na spodní části, obsahující bílé až téměř bílé kulaté bikonvexní enterosolventní pelety. Velikost balení: 15, 30, 50, 60,100 a 100 (2x50) ent. tobolek Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce Držitel rozhodnutí o registraci Ratiopharm GmbH, Ulm, Německo
Tak moje poslední ataka-opět vertigo.Ovšem při vyšetření se zjistilo,že mi to způsobilo vnitřní ucho.Lépe řečeno-napadený ušní nerv.Poslední dobou mi ucho začlo velmi často zaléhat.RS-je potvora nenažraná :-)
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
